konal, k čemuž mu myšlénka na uzdravujícího se otce vytrvalé dodávala síly.
Starší obstarávali domácnost a polní hospodářství, mladší pak používali drahého času, aby krásnými a užitečnými vědomostmi obohacovali ducha svého.
Protož nezameškávali nikdy školy, bytby i tatíčka doma nebylo, a přijdouce ze školy opakovali pilně, co jim uloženo.
„Až tatínek přijde domu“ řikávali hoši a holčičky, „budeme mu všelicos vykládati, čemu jsme se ve škole byli naučili“.
„Já mu něco povím o Přemyslu a Libuši“, zvolal Ladislávek.
„A já budu vykládati o Tatarech a o hoře Hostýnské“, řekla Miláda.
„A já zase o ss. Cyrilu a Methoději“, doložila Bohunka. „Ss. Cyril a Method byli jsou dva bratři narozeni v Soluni, či Tessalonice. Mladší byl Cyril, který se dříve Konštantin jmenoval, starší byl Method“ atd. jala se hned čiperná děvucha vykládati; a věru! šlo jí to jako na kolovrátku.
Každý chtěl svému otci při jeho příchodu nějakou způsobit radost.
I Bohumil, Vlastimil a Všeslav chtěli svého tatínka překvapiti. Ale jaké to překvapení bylo, uvidíme později. Toliko žádám vás nadějná pou-
