Tato stránka byla zkontrolována
bylo viděti napnutosť, když nejstarší syn — byl to Bohumil — otevře psání jal se čísti:
- Milé děti!
- Pevnou mám naději, že můj syn Slavínek i s špačkem šťastně se domu navrátil. Dle nařízení mého vyprávěl vám zajisté, že v hodině — nejisté mě smutná potkala nehoda.
- Než Bohu díky! nebezpečí pominulo, noha se lepší, a jakž doufám, v krátkém čase budu zase mezi vámi.
- Zatím mějte se blaze a poroučeje vás až na dálší zprávu pod ochranu boží posílám otcovské políbení a srdečné
- S Bohem!
Hynek mp.
„No, díky Hospodinu!“ řekl jeden.
„Tak mi ulevilo!“ zvolal druhý.
„Kámen spadl mi s srdce!“ doložil třetí. A tak to šlo ustavičně, když se list pozorně byl přečetl. Nový, veselší život vanul v domě a každý zdál se býti mnohem spokojenějším.
I špaček, který až posud velmi smutně koukal, vyjasnil bystrá svá očka, a poskočil sobě několikráte v zeleném svém domečku.
Den za dnem ubíhal jako voda v prudkém potoku. A taký kterak jináče, an práce v domě dosti bylo? Než každý svou povinnost svědomitě
