Tato poslední žádost dojala syny a dcery na novo tak, že jim hned slza vyskočila z oka.
A v pravdě! domácí byli pamětlivi napomenutí otcova. Modlitby konaly se bez přestání za něho. Denně žádali společně na milém Pánu Bohu, aby jejich tatínka brzo uzdravil.
Zda-li se Bohumil, Vlastimil a Všeslav, tato nezdárná trojice, s ostatními upřímně modlívali, toť docela tvrditi nechceme. Bůh ale jenž zpytuje ledví a srdce, nejlépe věděl, že po jejich modlitbě mnoho nebylo.
Teď nejvřelejší jejich péče, co nejdříve nějakou obdržeti zprávu od tatíčka z Brna.
Poslovi, dvakráte v týdnu do Ol… chodícímu nařízeno přísně, aby pokaždé na poštu šel, a doptával se po nějakém listu z Brna. I mimo to byla-li příležitosť, nezanedbáno poprositi o službu v zmíněné věci.
Asi za deset dnů vyplněna konečně vřelá jejich touha.
Posel donesl list znějící na rodinu tatíčka Hynka v Křížovicích.
Kdo popiše radost spolu ale jakousi trudnou zvědavost, jakáž všech byla se zmocnila?
První zajisté myšlénka byla: zda-li tentohle dopis co dobrého nebo zlého obsahuje?
Jak mile list v domě se byl objevil, shrkli se hned všichni do hromady. Na tvářech jejich
