Mezi těmito odbojníky, jenž započali vésti válku proti Bohu a otčině, nalezali se obzláště tři nezdární synové.
Tito nepůsobili sice až posaváde velikého zármutku svému tatínkovi, ač pozorováno na nich, že zdárné vychování se u nich nepotkává s docela požehnaným účinkem.
Avšak naděje vždycky zůstávala, že se to vše k dobrému obrátí.
Zatím ale dostal se tento trojlistek do špatného tovaryšstva, kteréž v náboženství a vlastenectví právě valného nenalezalo zalíbení. Špatný příklad na ně neblaze působil, což za následek mělo, že to při dané příležitosti vypuklo, co až posud pro strach před tatíčkem tajeno.
Ach! mladistvé mé srdečko! považ, jak podivné bývají často osudy člověka na této zemi!
Když se tito tři synové byli narodili, když jich Pán Bůh k tomuto životu povolati ráčil, tázal se tatínek, jako příbuzní při narození sv. Jana Křestitele: „Kým medle toto dítě bude?“
V nejkrásnější naději, že Bohu i světu líbiti se budou, přinesli jich kmotři do chrámu ke křestu svatému.
Na otázku, jak se děti jmenovati mají, obdržely slavná, význámná jmena: „Bohumil“, „Vlastimil“, „Všeslav“. Avšak později ukázalo se, že
