Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/8

Tato stránka byla zkontrolována
4


v právu, a kdyby deset lovčích a purkrabích! — Alenko, zběhni tedy — (Odejde do lesa v pozadí.)

Alena. Už běžím. (Chce srovnat vyložené věci do truhličky, ale hned ustane.) Vždyť se hned vrátím (chce jíti).

Maří (náhle, pohlednuvši v pravo). Ej — koho sem nám vítr nese. Hleď! Purkrabího hospodyně.

Alena. Svatá Margreta! Jdeť jistě shánět noviny.

Maří. A z nich klevet nadělat a jedu přimíchat. Však ví, jak se purkrabímu nejvíc zavděčí —

Výstup čtvrtý.
Margreta, předešlé.

Margreta (v tmavých, celkových šatech, majíc hlavu bílou plenou zavinutou, tak že jí vlasů neviděti, za to velké lesklé čelo). Když mám tak cestu kolem, jak bych se nestavila, na vás se nepodívala —

Maří. Vítej.

Margreta (k Aleně). A panenka doma, dnes, kdy v Belči kolo, tance? Dnes bys tam právě měla být —

Alena. A proč?

Margreta. Toť, pro tebe už teď synkové nejsou! (Škodolibě se usmívá.) Ale viděla bys dnes v Belči kolem zatočit.

Alena. Kolem zatočit? A kdo? — Jak?

Margreta (sebevědomě). Naši, hradští pacholci tam jsou. Neviděli jste jich, nešli ještě od Bělče?

Maří. Neviděli. Ti tam jsou?!

Margreta (spokojeně). A tak je potkám.

Alena. Jdeš-li také do Bělče?

Margreta. Eh — co myslíš! Já! Shánět hříšné veselíčko! Na to nejsem zvyklá. U nás — v Mrákotíně, nebývalo takových hříšných kratochvílí — Jak bych já! — Co tu jsem, od jara, nikam jsem nepřišla —

Maří. Leda do Rakovníka.