konal — a konat dal. (Ukáže na kolébku.) Uslyšíš. A tu dobrý skutek. (Ukáže na Jana a Alenu.) Ale kde je tvůj společník? Ten ať také vejde —
M. Purk. (s despektem). Ten apotečník? Parasitus! S tím bylo! V hájovně — A co cestou!
Apotečník, Dobronička, za ním předešlí.
Apot. (vstupuje kýchne. Bez bylin, bez láhve, s prázdnou brašnou).
Král. Kde máš koření?
Apot. Ach — auveh — všecko za té začarované noci jsem roztrousil. (Kýchne. Sestoupiv hledí na krále a na Jana.) Račtež — mně se zdá —
Král. Jak jsi se vyspal?
Apot. Ach — bídně — (Ohlíží se pořád na Jana.) Hřbetu necítím —
Král. A tady by byla postýlka. (Ukáže na kolébku.) Však bys jí zasloužil, takový frejíř starý.
Král. Co to? (Vstoupne do okna.) Ej, toť naše družina — s nepořízenou. (Vychýlí se ven a kyne.) Tu jsem! Tu jsem!
Král (v plném světle do jeviště). Poznali mne — a teď — (Sestoupí svižně dolů k Jírovi a rodině.) Dobrou noc i dobré jitro — Jděme mistře!
| Král | } (odcházejí po schodech na horu). |
| M. Purk. |
Jan (chystaje se za nimi, kvapně podá Alence ruku). Na brzkou shledanou má duše a beze strachu!
Alena. A bez žárlení!
