Alena (chlácholivě). Snad na něco uhodil, na oka —
Jíra. Na tlachy a noviny. (Zlostněji.) Už zas abych za ním šel. Chochtanina stará; ale jak ho spatřím — (Zachází do stavení.)
Alena (vesele). Bude rachotit ale neuhodí.
Alena, Maří.
Alena (zatím prohlednuvši obě pentle, uvázala si modrou do vlasu, zašla popěvujíc polohlasně ke studni, v níž se shlíží a zamyšleně zpívá):
Andílku milovaný
nade vše převýborný – —
Maří (mezi sloupy, mladší nežli Jíra, ale šedá. Jinak svěží, čiperná). Ah, ah, hrdlice zpívá. — Nu jen dál.
Alena (překvapená, rychle se vztyčí). A já dál neumím.
Maří To abych ti pomohla (stařeckým hlasem:)
Mému srdci zvolený,
ty jsi kvítek —
Alena. Ej, jakou má tetka paměť na nové písničky.
Maří (dobromyslně). Žádnou paměť. Ale když nám to, či tobě, ten student pořád zpíval, za dne otevřeným oknem, večer ze zahrádky a pak zas na floitnu a pořád: Andílku milovaný — —
Alena. To já tak neposlouchala.
Maří. To ne, ale radějis po očku vyhlížela a ještě radši, když nezpíval a přišel k tetce. — No, Alenko, mladosť, radosť. Však i mladý v té radosti má dost toužebnosti, viď —
Alenka (se směje). Jáť nevím.
Maří (s líčenou vážností). A na tu není kořene lékařského
Alena (také tak). Ani prachu apotekářského. —
