Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/56

Tato stránka byla zkontrolována
52


Marg. Zvláště dívky se světa chytají.

Purk. A ta polesného obzvláště.

Marg. Ó, což ta —

Jan (prudce). Jak? (Zpamatuje se.) Že se tak změnila?!

Marg. Za rok, za dva se, Milosti, děvče hrubě změní.

Purk. Zvláště když starý nekáže.

Marg. A teta ve všem hoví.

Jan. I aby — (Na Margretu mírněji.) Je-li tu dosud polesného sestra?

Marg. (rychle). Spí už, Milosti.

Jan. A neť je s ní?

Purk. Nikoliv, je v komoře, jinde.

Jan. S tetou ještě nemluvila?

Purk. Dosud nikoliv.

Jan. Zavolej ji.

Purk. Teď? Sem?

Jan. Teď a sem! Ať vidí, když je taková — (Ukáže na kolébku.)

Purk. To pravda, Milosti, pravda, ať vidí. (Odejde po schodech.)

Výstup čtvrtý.
Jan, Margreta.

Jan (prohlíží si Margretu). Svobodná?

Marg. Pustila jsem, od světa Milosti, a zaslíbila svatou čistotu.

Jan. Takéž panenstvo je jako zlato. Jenže ho málo.

Marg. A tady, v krajině, Mil., obzvlášť. U nás pak, v Mrákotíně —

Jan. Je zas málo ženichů. (Směje se.)

Marg. (zmatena).