Purkrabí, Margreta, čtyři pacholci — předešlí.
Purkrabí (v čele, za ním pacholek, jako ostatní starší už a nevalně ustrojení, s mečem. Za tímto pacholkem druhý s bubnem a tesákem, pak dva ostatní vedle sebe s tesáky a oštěpy. Za nimi Margreta).
Purkrabí (vyšed pyšně kyne pacholkovi, aby ustal bubnovati).
Pacholci (stanou a zůstanou v témž pořádku jak přišli).
Margreta (přibočí se blíže k purkrabímu).
Purkrabí (otočiv se shledne sedláky). A vy duše selské, kostrbaté, páchnoucí nemastným zelím a kyselým mlékem — Co vy tu!
Sedlák a družina (se krčí).
Jíra. My tu jsme tiše, nekvasíme, aniž tancujeme.
Purk. Ale stáda vyháníme a cizí psy střílíme.
Jíra. Když nemají kyj přivázaný a běhají na škodu po lesích J. Mil. krále.
Purk. To si ještě vyrovnáme, až budu tvé vruby přehlížet.
Jíra (prudce). Od tebe se přehlížeti nedám, pane purkrabí!
Purk. Možná, že ty ne — ale mladší ještě rád.
Jíra. Ah — tak je to — překážím. Ale jáť nejsem jako ti tu (ukáže na sedláky) ani jako ti v Bělči, abys na mne pouštěl hrůzu.
Purk. (posměšně). Kdež pak na tebe! — Ale na panenku ji pustím, proto jsem přišel a (ukáže rukou po žoldnéřích). Tu jsou —
Jíra. Na jakou panenku?
Marg. Na pannu Alenku.
Alena. Na mne?!
