„ale má-li jaké společníky, zajisté že se některý z nich odváží ještě jednou sem přijíti. A tomu ukážeme, co naň čeká, tím, že tuto mrtvolu zde u jeskyně pověsíme.“
To se též stalo a loupežníci odešli vzavše sebou též mezky Kasimovy.
Když Kasim příští noci nepřišel domů, nastal v jeho rodině velký poplach a ještě před svítáním odebrala se Morgiana, otrokyně Kasimova, k Ali Babovi, aby mu oznámila nepřítomnost jeho bratra. Když Ali Baba zvěděl, že týž odešel vzav sebou deset mezků a bedny, pomyslil sobě ihned, že Kasim navštívil loupežnickou skrýši, a proto bez odkladu dal se na cestu, aby ho vyhledal.
Když se večer vrátil s mrtvolou Kasimovou, zavolal nejprve Morgianu stranou a pověděl chytré dívce, co se bylo stalo jejímu pánu a prosil jí, aby o to pečovala, aby nikdo ve městě nezvěděl ničeho o hrozně smrti jeho.
Potom teprve oznámil také švakrové tuto truchlivou zvěst. Také ona byla toho mínění, aby se ničeho nerozhlašovalo o podivné smrti jejího muže, jelikož by mohli na sebe přivolati pomstu loupežníků. Ale kterak si tu pomoci? Morgiana věděla radu. Příštího dne vyprávěla tu a tam, že pán její velmi onemocněl a šla také do lékárny pro léky, jakých jen v nejnebezpečnějších nemocech bývá užíváno. V noci však přivedla do domu příštipkáře, jemuž byla zavázala oči, a ten musel sešíti čtyři části mrtvoly dohromady. Druhého dne rozhlásila smrt Kasimovu, přivedla kněze a kostelníky a v průvodu nejbližších příbuzných a s mnohými modlitbami byla rakev donesena na hřbitov.
Takto bylo zatím vše urovnáno; ale loupežníci, kteří při poslední své návštěvě nenalezli již mrtvolu v jeskyni, a byli nyní přesvědčení, že kdosi tajemství jejich zná, usnesli se nedati sobě klidu ani pokoje a ničeho jiného
