Stránka:Alíbaba a čtyřicet lupičů — Doktor Vševěda — Princ Vlastislav - 1899.djvu/7

Tato stránka byla zkontrolována
5


„A nyní ven s vámi!“ řekl cinkaje potěšen zlatými mincemi, „najdu vám místečko mnohem příhodnější a krásnější, než-li mate tu, hahaha!“

Při tom vzal jeden pytel na ramena a chtěl s ním rychle vyjíti ven. Nikde však nebylo viděti východu. „Otevři se!“ křičel Kasim. Však hle, vše zůstalo nehnuto. Nyní vzpomněl si Kasim, že nutno dvéře jistým jménem osloviti, ale jméno to vypadlo mu z paměti. Jelikož si ale vzpomínal, že jméno „sesam“ značí druh obilí, zkoušel to Kasim se jmény pšenice, ječmen i s jinými výrazy. Ale na žádné z nich dvéře se neotvíraly.

„Rýže, otevři se, kukuřice, otevři se!“ volal, ale vše marno. I jal se zoufale pobíhati po jeskyni hledaje východ, nikde však neobjevil dveří nebo průlomu. Jen vysoko ve stropě bylo malé zamřížené okénko. Ale kterak mohl tam se dostati? Opovržlivě odhodil stranou zlatem naplněný pytel. Neboť co platno mu bylo nyní všecko bohatství, když tu byl zavřen? A opět jal se ohledávati stěny, nenašel-li by někde otvor. Tu zaslechl pojednou šustot. Ohlédl se a otevřenou branou viděl vcházeti ozbrojeného muže.

„To je náčelník lupičů !“ myslil si, „co sobě nyní počnu?“

Mocným skokem vrhnul se na loupežníka, srazil ho k zemi a hnal se k otvoru, aby upláchnul. Ale venku čekali již ostatní lupiči a první z nich skolil ho k zemi, a dříve než mohl opět povstati, rozsekali ho ostatní na kusy. Ihned když spatřili venku před jeskyní stojící mezky, větřili lupiči něco neblahého a měli zbraně své připraveny, takže by nikdo z jeskyně nebyl vyváznul, byť i několik jich tam bylo bývalo návštěvou. Marně tázali se lupiči, kterak bylo možno onomu neznámému dostati se do jeskyně. Vždyť bylo jim dávno již známo, že tato z nižádné strany není přístupna a že by někdo znal tajemství onoho oslovení skály, to nižádnému z nich nenapadlo.

„Nechať sem vešel kudykoliv,“ řekl konečně vůdce,