Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/64

Tato stránka nebyla zkontrolována

na místě tohoto, proto že se mi nechce rozloučiti se s tímto koněm zlatohřivým.“ Najednou šerý vlk udeřil sebou o syrou zemi — a udělal se koněm zlatohřivým; Ivan carovic nechav krásnou královnu Helenu na zelené louce, sedl na šerého vlka a jel do paláce k caru Dolmatovi. Jakmile tam přijel, car Dolmat uviděl Ivana carovice, že jede na koni zlatohřivém, velmi se zaradoval, ihned vyšel ze svého paláce, přivítal carovice na širokém dvoře, políbil v ústa cukrová, vzal ho za pravou ruku a vedl do paláce bělokamenného. Car Dolmat kázal pro takovou radost učiniti hodování, i sedli za stoly dubové, za ubrusy kostkované; pili, jedli, bavili se a veselili se zrovna dva dni, a třetího dne odevzdal car Dolmat Ivanu carovici ptáka ohniváka se zlatou klecí. Carovic vzal ptáka ohniváka, šel za město, sedl na koně zlatohřivého spolu s krásnou královnou Helenou a jel do své vlasti, do říše cara Vyslava Andronovice. Car Dolmat umyslil si nazejtří projeti svého koně zlatohřivého v širém poli; kázal ho osedlati, potom sedl na něho a jel do širého pole; a jakmile rozzlobil koně, shodil on se sebe cara Dolmata a proměnil se jako prvé na šerého vlka, rozběhl se a dohnal Ivana carovice. „Ivane carovici!“ řekl, posaď se na mne šerého vlka a královna Helena Krásná nech jede na koni zlatohřivém. Ivan carovic sedl na šerého vlka i dali se na cestu. Jak dovezl šerý vlk Ivana carovice k těm místům, kde mu koně roztrhal, zastavil se a řekl: „Nu, Ivane carovici! Posloužil jsem ti dosti věrou i pravdou. Tu na tomto místě roztrhl jsem ti koně na dvé, k tomuto místu jsem tě dovezl. Slez se mne s šerého vlka, nyní máš koně zlatohřivého, tak sedni na něho a jeď, kam třeba; nejsem více tvůj sluha.“ Šerý vlk promluvil tato slova a běžel pryč; Ivan carovic zaplakal hořce po šerém vlku a jel svou cestou s krásnou královnou.

Dlouho-li, krátko-li jel on s krásnou královnou Helenou na koni zlatohřivém a dojeda na dvacet vrst od své říše, zastavil se, slezl s koně a spolu s krásnou královnou ulehl pod stromem, aby si odpočinul od slunečného vedra; koně zlato-