Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/6

Tato stránka byla zkontrolována

vzježil srsť svou a praví: Já jsem ze sibiřských lesův a poslán k vám za purkmistra, a říkají mně Kotofej Ivanovič. — Ach, Kotofeji Ivanoviči, praví liška, nevěděla jsem o tobě; nu pojďme k nám na besedu. Kocour šel k lišce; přivedla ho do svého brlohu a počala hostiti všelijakou zvěřinou, a při tom se vyptává: Co, Kotofeji Ivanoviči, jsi ženat čili svoboden? — Svoboden, odpovídá kocour. Já liška jsem také panna, vezmi mě za ženu. Kocour svolil, i počaly u nich hody a veselí. Na druhý den šla liška na lov, aby se měla s mladým mužem čím živiti, a kocour zůstal doma. Běží liška, potká ji vlk a počne si s ní pohrávati: Kde jsi, kmotro, vězela? Všecky brlohy jsme schodili, ale tebe jsme neviděli. — Pusť mě, hlupče! co pohráváš? Dříve jsem byla liška panna, nyní jsem vdaná žena. Za kohos se pak vdala, Lizaveto Ivanovno? — Což jsi neslyšel, že k nám ze sibiřských lesův poslán byl purkmistr Kotofej Ivanovič? Já jsem nyní purkmistrova žena! — Ne, neslyšel, Lizaveto Ivanovno. Mohl bych se na něho podívat? — U, Kotofej Ivanovič je tak zlý: jak mu není někdo po chuti, hned ho sní! Povídám ti, přichystej berana a přines mu ho darem; berana polož a sám se schovej, aby tě neuviděl, sic je s tebou běda! Vlk šel ulovit berana. Jde liška, potká ji medvěd a počal s ní pohrávati: Co ty hlupče, křivonohý mumláku, dotýkáš se mne? Dříve jsem byla liška panna, ale nyní jsem vdaná žena. Za kohos se pak vdala, Lizaveto Ivanovno? Co byl k nám poslán ze sibiřských lesův purkmistrem, jmenuje se Kotofej Ivanovič, za toho jsem se vdala. — Nemohl bych se naň podívati, Lizaveto Ivanovno? — U, Kotofej je tak zlý: kdo mu není po chuti, hned ho sní! Jdi, přichystej býka a přines mu darem; vlk chce přinésti berana. Ale hleď se, polož býka a sám se schovej, aby tě Kotofej Ivanovič neviděl, sic je běda! Medvěd odešel pro býka.

Přinesl vlk berana, sedřel kůži a stojí v zamyšlení; hledí, a medvěd leze s býkem. Dobrý den, bratře Levone! Neviděl jsi lišky s mužem? Ne, bratře, dávno na ni čekám. — Jdi a zavolej ji. Ne, nepůjdu, Michajlo Ivanyči! Jdi sám, ty jsi smě-