Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/5

Tato stránka byla zkontrolována

počal prositi vlka, aby počkal do druhého setkání. Vlk přivolil i k tomu. Potkali starého psa. Sedlák obrátil se k němu s touž otázkou. Pes chvilku rozmýšlel a pravil: Sloužil jsem pánovi 20 let, hlídal jsem mu dům i dobytek a jak jsem sestárnul a přestal štěkati — vyhnal mě z domu, a tu se toulám, kam mě oči vedou. Ano, staré pohostinství se zapomíná. — Nu, vidíš, že mám pravdu! Sedlák ještě více se zarmoutil a uprosil vlka, že počkal do třetího setkání, potom dělej co myslíš, když mého pohostinství nepamatuješ. Po třetí potkali lišku. Liška počala se hádati: Jak pak je to možná, aby vlk, tak veliké zvíře, směstnal se v tak malém měchu? I vlk i sedlák zaklínali se, že je to věrná pravda; ale liška přece nevěřila a řekla: Nuže, sedláčku, ukaž, jak jsi ho sázel do měcha! Sedlák roztáhl měch a vlk tam vstrčil hlavu. Liška zakřičela: Což si jenom hlavu schovával do měcha? Vlk vlezl tam celý. Nuže, sedláčku, ukaž, jak jsi ho zavazoval. Sedlák zavázal. Nu, sedláčku, jak jsi mlátil v poli obilí? Sedlák počal mlátiti cepem po měchu. Nu, sedláčku jak jsi obracel? Sedlák počal obraceti a zasáhl lišku po hlavě řka: Staré pohostinství se zapomíná!

Z černojarského újezdu astrach. gubernie.


2. Kocour a liška.

Byl jednou sedlák; měl kocoura, ale takového škodlivého až strach. Omrzel sedláka. Sedlák se rozmyslil, vzal kocoura, posadil do míška, zavázal a nesl do lesa. Přinesl a vyhodil ho v lese: nechať zahyne! Kocour chodil, chodil, i přišel na chaloupku, v které bydlil lesník; vylezl na půdu a polehoval; zachce-li se mu jísti, jde do lesa na ptáky a na myši, nají se do syta a opět na půdu; dobře se mu daří. Jednou vyšel na procházku, Potkala ho liška, spatřila kocoura a diví se: Kolik let žiju v lese, ale takového zvířete jsem neviděla. Poklonila se kocouru a táže se: Pověz, dobrý mládče, kdo jsi? jakou příhodou jsi sem zašel a jak tobě jménem říkají? A kocour