ÚVODNÍ SLOVO.
E pluribus unum — z mnohých jediný. Toto heslo čteme raženo na zlatých penězích Spojených států severoamerických. Význam jeho je jasný. Množství malých států, které samy o sobě, ač značně veliké, nic by neznamenaly, které by možná ani soběstačnými nebyly, spojilo se v mocnou říši od Atlantiku až po Pacifik. Říše ta, jedna z nejprvnějších demokracií světa, dík skvělé své organisaci i pravému porozumění pro ni, stala se z nejmocnějších mezi ostatními. Víme, že dnes obracejí se k ní zraky státníků celého světa, že stala se rozhodčí mocí, jejíž slovo má svou váhu a svůj klad.
To proto, že tam všichni uvědomělí občané pracují za jediným vědomým cílem. To je právě triumf organisace. Při tom skýtá ústava Spojených států každému útvaru spolkovému naprostou autonomii. Vycházíme-li tam od zřízení městského nebo obecního ke zřízení okresnímu, distriktnímu, ke státu a konečně k jich společnému svazku, Spojeným státům, vidíme, že každý jednotlivý tento útvar pracuje zcela autonomně, samostatně. Úředníci se všude volí občanstvem, které tak přímo zasahuje do všech oborů exekutivy i administrace. Jisté obory úmyslně a po dohodě vyhraženy jsou útvarům vyšším.
Principy podobné organisace, na jaké spočívá ústavní zřízení Spojených států, zavedeny byly i ve světovém skautingu. V československém skautingu svazovém byly ještě prohloubeny. Úplná autonomie každé jednotky je tu až do těch nejkrajnějších mezí zachována, Autonomní je oddíl, autonomní je Místní sdružení, autonomní jsou útvary okresní a župní, i různé odbory Svazu. Každá z nejnižších organisačních jednotek, každý oddíl, má právo hlasováním svého zástupce spolurozhodovati o zásadách a cílech,
