Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/99

Tato stránka nebyla zkontrolována


tehdejší doby. Byly to dílem spisy populární ve formě dialogické (jsou vesměs ztraceny), dílem soustavné nástiny určitých oborů vědeckých, v nichž přihlíží se jen k věci, nikoli (jako u Platona) ke stilistické uměleckosti. Veškery spisy Aristotelovy zachované lze rozdělili na čtvero skupin: spisy logické, metafysické, přírodovědecké a ethické.

  1. Logické spisy bývaly později zahrnovány pod společným titulem Ὄργανον, t. j. klíč ke správnému myšlení a vědeckému badání.[1] Aristoteles je otcem vědecké logiky. Dle Kantova výroku logika neučinila od doby Aristotelovy ani kroku vpřed a nemohla ho učinit už zpět. Co Sokrates a Platon znali o indukci a definici, Aristoteles sloučil v soustavný, vědecký celek a přidal svou původní theorii o úsudku (syllogistiku).
  2. Metafysické[2]) spisy zaujímají svým obsahem nejdůležitější místo mezi filosofickými spisy. Aristoteles sám nazývá vědu o všobecných počátcích (principiích) skutečnosti první filosofií (πρώτη φιλοσοφία).
  3. Spisy fysické. Aristoteles uznává se za prvého pěstitele zoologie i fysiologie, a vděčné potomstvo dalo mu název »pater zoologiae«. Aristoteles zkoumal ústrojnost zvířat a zjevy životní, hlavně pak orgány pohlavní a vývoj vůbec; mnohá pozorování Aristotelova byla teprve v nových dobách potvrzena. Sem patří i spis περὶ ψυχῆς[3] poněvadž Aristoteles považuje duši nejen za sídlo mohutnosti myslící, nýbrž i za sídlo čití, žádostí a pohybu.
  4. Spisy ethické. Pro mravouku (ἠθικὴ φιλοσοφία) jsou spisem základním Ἠθικὰ Νικομάχεια v 10 knihách[4] jež vydal po smrti Aristotelově syn jeho Nikomachos. Pokračováním a užitím ethických předpisů na obec a stát jsou


  1. Zachovalo se jich 6, z nichž Κατηγορίας přeloženy do češtiny od Vrťátka
  2. Slovo Μεταφυσικά není ještě u Aristotela; pochází od starověkého uspořádání spisů Aristotelových, v němž spisy o πρώτη φιλοσοφία byly zařaděny po fysických (μετὰ τὰ φυσικά).
  3. Česky přeložil P. J. Vychodil: O duši. V Brně 1885.
  4. Česky přeložil též Vychodil: Aristotelova Ethika Nikomachova. V Brně 1891.