Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/96

Tato stránka nebyla zkontrolována
  1. Větší dialogy, ve kterých Platon neobmezuje se učením Sokratovým, nýbrž podává již i výsledky svého přemýšlení. Z nich jsou nejdůležitější tyto:
    1. Γοργίας jedná o rhetorice a vysvětluje poměr mravného a příjemného.
    2. Πρωταγόρας vyniká skvělou scenerií a jemnou ironií, kterou Platon stíhá nadutost sofistů vůbec a Protagory zvlášť. Thematem tohoto dialogu je otázka, je-li ctnost učebna čili nic.
    3. Φαῖδρος patří mezi nejkrásnější díla Platonova. Sokrates a jeho blouznivý žák Faidros sedíce pod vysokým platanem u potůčku Ilissa (Ἰλισσός) rozmlouvají o erotu. Sokrates vykládá, že je ἔρως touha po původním krásnu a po světě idejí.
    4. Φαίδων ἢ περὶ ψυχῆς je dialog, v němž Faidon vypravuje jako očitý svědek o tom, kterak Sokrates strávil poslední den svého života. Při tom Sokrates vede důkazy o nesmrtelnosti duše.
    5. Συμπόσιον je nejpůvabnější a nejumělečtější dílo Platonovo. Hostiny, kterou dává Agathon, po prvé zvítěziv tragediemi (416), účastní se mimo jiné i Faidros, lékař Eryximachos, básník Aristofanes a Sokrates. Thematem stolních řečí je ἔρως. Nejhlubši řečí je Sokratova, v níž se ἔρως vyhlašuje za touhu po nesmrtelnosti. Ke konci řeči Sokratovy vrazí do síně Alkibiades jsa napilý s jinými hodovníky a má nadšenou chvalořeč na Sokrata. Když už ostatní buď odešli neb usnuli, rozmlouvají vespolek Agathon, Aristofanes a Sokrates o dramatickém básnictví. Když pak konečně oba první usnuli, Sokrates odešel ráno do Lykeia, umyl se, celý den tam strávil a teprve večer na odpočinek se odebral.
  2. Soustavné (konstruktivní) spisy, v nichž Platon podává své vlastní učení filosofické positivně. Mimický živel a umělecký rámec zde ustupují v pozadí; ve spisech o politice a o fysice i dialog ustupuje do pozadí, jsa zastiňován delšími přednáškami. Sem patří zvláště spisy tři:
    1. Πολιτεία (Stát) o 10 knihách; v nich se ukazuje, jak by stát dostál nejlépe svému úkolu, vychovávati občany ke ctnosti a tím k blahobytu (εὐδαιμονία). Svůj ideál státu Platon popisuje velmi podrobně a právě ty podrobnosti jsou pří-