Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/86

Tato stránka nebyla zkontrolována


s druhé strany k těm vědomostem, které se jim zdály obzvláště důležitými k jejich účelu.

Prakticko-politický účel jejich vyučování vedl sofisty k tomu, že odvrátili se od samostatného badání ve věcech přírodních a spokojili se tím, že přednášeli o nich populární formou. Naopak zase jejich účel vycvičiti své žáky v přesvědčivé řeči nutil je podrobněji zaměstnávati se člověkem a to po psychologické stránce. Kdežto tedy badatelé dřívější směle chtěli poznati svět zevnější, sofistika obrátila se k světu vnitřnímu, obírajíc se duševním životem lidským. Tak uvedena filosofie ve dráhy subjektivismu.[1]

Nejznámější sofisté jsou:

Protagoras (Πρωταγόρας), jenž zaujímá první místo mezi nimi, narodil se jako Leukippos a Demokritos v Abderách asi r. 480. Jsa slaveným učitelem moudrosti putoval po řeckých městech. V Athenách byl několikráte. Jsa tam r. 411 za vlády čtyř set, byl obviněn z bezbožnosti, prchl do Sicílie, ale utonul na moři.

Tituly četných spisů jeho ukazují, jak všestranná byla jeho činnost.

Učení jeho vycházelo od nauky Herakleitovy o stálé přeměně věcí, již přenesl i na mysl lidskou.

  1. Dle něho neukazuje nám naše smyslové pojímání skutečné podstaty a podoby věcí, nýbrž tato jen tak se pojímá, jak se nám dle našich smyslových ústrojí, ba i dle okamžité nálady mysli naší jeví, t. j. věcí, které jsou mimo nás, nepoznáváme svými smysly dle objektivní reálnosti, nýbrž dle subjektivní vnímavosti. Sem hledí jeho proslulý výrok: πάντων χρημάτων μέτρον ἀνθρωπος, τῶν μὲν ὄντων ὡς ἔστι, τῶν δὲ μὴ ὄντων ὡς οὐκ ἔστιν.
  2. Toto učení přenášel on i jeho stoupenci na poměry mravní a společenské tvrdě, že není všeobecně platných zásad mravních a že jen vlastní přesvědčení určuje jednání jednoho každého. A dokonalý muž jeví prý se v tom, že do-
  1. Co Cicero (v Tusc. V. 4. 10) o Sokratovi praví: »Socrates primus philosophiam devocavit e caelo et in urbibus collocavit et in domus etiam introduxit et coëgit de vita et moribus rebusque bonis et malis quaerere,« platí částečně také o sofistech.