Sbírka aisopských bájek (λόγων Αἰσωπείων συναγογή) pochází z doby pozdní.[1]
Ke konci prvého století po Kr. jakýsi Babrios zpracoval aisopské bájky v cholaambech. Zachovaly se 123 bájky ve 2 knihách (μυθίαμβοι Αἰσώπειοι).
§ 31. Řecký racionalism. Škola ionská.
1. Člověk řecký nejen věřil v přírodu, nýbrž byl spolu i pevně přesvědčen o síle svého vlastního rozumu. Rozum byl mu bezpečným vůdcem ve všem myšlení a konání. Život shodný s přírodou byl mu tolik jako život shodný s rozumem lidským.
Dílem tohoto racionalismu jest řecká filosofie a věda.[2]
2. Vývoj filosofie řecké trval přes tisíc let (od 6. stol. př. Kr. do r. 529 po Kr., kdy dal Justinian zavříti školy filosofické v Athenách).
Filosofie předsokratická byla většinou povahy kosmologické, odpovídajíc na otázku: co je svět? Práce filosofické účastnili se zvláště dva kmenové řečtí, Jonové a Dorové. Dějištěm prvého je hlavně maloasijské město Miletos, druhého pak jižní Italie a Sicilie, kde bydlil kmen dorský.
3. V Miletě povstali v 6. stol. pr. Kr. muži, kteří soudili, že původem a podstatou všeho jsoucna (ἀρχή) jest nějaká pralátka.
- Thales (Θάλης) Miletský[3] státník a učenec, soudil že pralátkou tou jest voda.
- ↑ Přeložil Frant. Lepař: Bajky Aisopovské z řečtiny přeložené a novým pořádkem upravené. V Jičíně 1881. Staročeské zpracování bájek Aisopových zakládá se na »Anonymu«, t.j. na latinském zpracování distichickém z konce 12. století. (Pelikánův Výbor z literatury české. Doba stará. Str. 113.)
- ↑ Drtina, Myšlenkový vývoj na str. 29 n.
- ↑ Thales předpověděl úplné zatmění slunce na r. 585. (Hdt. I, 74.) Nic písemného nezanechal. Srv. Cic. Acad. II, 37, 118. Princeps Thales, unus e septem, cui sex reliquos concessisse primas ferunt, ex aqua dixit constare omnia.
