Obsahem jeho jsou děje války peloponneské do r. 411.
3. Thukydides jest prvý dějepisec, jenž
- užil attického nářečí v próse a
- vypsal dějiny své doby, tedy to, čeho se sám dožil.
Události řadí vedle sebe postupem let a rozeznává v každém roce léto a zimu.
Ačkoli tedy nemá jeho dílo takové ceny umělecké jako Herodotovo, přece Thukydides právem platí za největšího dějepisce starověkého a zakladatele pragmatického dějepisectví, ježto vykládá všechny události přirozenou cestou a charaktery jednajících osob. Jsa si vědom cennosti díla svého, praví sám o něm (I, 22), že jest κτῆμα εἰς ἀεὶ μᾶλλον ἢ ἀγώνισμα ἐς τὸ παραχρῆμα.
Pověstnou stručnost jeho slohu která jest často až na úkor srozumitelnosti, napodobili mnozí dějepisci řečtí a z římských zvláště Sallustius a Tacitus.
§ 26. Xenofon (ok. r. 434 až po r. 359).
1. Xenofon (Ξενοφῶν), syn Gryllův (Γρύλλος), narodil se v Athénách. Mládí jeho spadá do války peloponneské. Po dlouhá léta byl věrným žákem Sokratovým, od něhož odloučil se teprve r. 401, vstoupiv na vyzvání Proxenovo do služeb mladšího Kyra.[1] Když tento padl v bitvě u Kunax (401) a vůdcové hellenští byli lstně od Peršanů povražděni, řídil, jsa vůdcem zadního voje (ὀπισθοφύλαξ), s Cheirisofem zpáteční pochod zbylého vojska (okolo 10 000) zeměmi nepřátelskými přes Trapezunt a Byzantion. V Thrakii dal se s vojskem najmouti od Seutha, jemuž dobyl dědictví. Potom odevzdal vojsko spartskému vojevůdci Thibronovi, který válčil v Malé Asii. Od něho převzal je nástupce Derkylidas (399) a Agesilaos (od r. 396), pod nimiž sloužil i Xenofon.
Zatím byl Xenofon z Athen vyobcován pro lakonské smýšlení (ἐπὶ λακωνισμῷ). I zůstal u Agesilaa a s ním bojoval i v bitvě u Koroneie (394) proti svým vlastním rodákům.
- ↑ Anab. III, 1, 4 neb v Steinmannově Výboru An. IX. 3 n.
