i Periklovi zvláště sváděla jej k přísnému soudu o Themistoklovi, Korinťanech a Thebanech.
Ale na druhé straně svědomitost, která ho přiměla k tak rozsáhlým cestám a která se jeví i v pečlivosti, jak liší věcí z vlastního názoru (ὄψει) poznané od ústního podání (ἀκοή) a od vlastní domněnky (γνώμη), jak neváhá z různých versí vybrati pravděpodobnější a při podání pravdě nepodobném vysloviti své pochybnosti, spravedlivost a nepředpojatost, s jakou posuzuje národy cizí, dokazuje, že pravda a snaha po ni byla Herodotovi nade vše, a proto právem pokládají ho právě nejnovější dějezpytci za svědka hodnověrného, za důležitého sběratele výzkumů národopisných vůbec a za nejdůležitější pramen válek řeckoperských zvlášť.
§ 25. Thukydides (ok. r. 455—400).
1. Thukydides (Θουκυδίδης) pocházel z rodičů velmi zámožných. Po nich zdědil statek Σκαπτὴ ὕλη (= Proseky, Proseč) na pobřeží thrackém se zlatými doly v jižním pohoří Pangaiském. Zažil válku peloponneskou, a mor (430) postihl i jeho. Roku 423 velel athenskému loďstvu na pobřeží thrackém. Zachránil sice přístaviště Eion, ale přišel pozdě k Amfipoli, které se zatím zmocnil spartský vůdce Brasidas. Za to byl z velezrády obžalován a k smrti odsouzen. Tomuto nespravedlivému trestu vyhnul se dobrovolným vyhnanstvím, v němž 20 let strávil jednak cestuje, jednak meškaje ve Skaptehyle a pracuje o svém díle, až dostal s koncem války peloponneské (404) dovolení vrátiti se do Athen. Kdy a kde zemřel, nevíme. Že zemřel náhlou smrtí, soudí se z toho, že dílo jeho není dohotoveno.
2. »Dějiny války peloponneské«, které se cituji také pod titulem ξυγγραφή (Sepsání) jsou jediným dílem Thukydidovým.[1] Rozdělení v 8 knih pochází od pozdějších grammatiků.
- ↑ Knihu prvou přeložil Jan Frt. Desolda, (Sepsání války peloponneské. V Pardubicích. 1885) — druhou Jan Konůpek (v progr. gymn. Novobydžovského r. 1893 a 1895), prvou polovinu třetí knihy Jos. Veverka (v progr. gymn. v Králové Dvoře r. 1903).
