slovanských:[1] Neurech (Νευροί) a Budínech (Βουδῖνοι). Z Thurií podnikl cesty po Sicilii a Dolní Italii.
V Asii zná západní část Malé Asie. Mimo to putoval od pobřeží syrského k Eufratu, po němž se plavil až do Babylona. Byl-li též v Susách, nevíme, ačkoli v Arderikkách, statku to Dareiově, od Sus asi čtyři míle vzdáleném, na jisto meškal.
Také ve Foinicku byl a foinický Tyros navštívil, aby tam shlédl chrám Heraklův.
V Africe nejvíce jej upoutal Egypt, který prošel od Naukratidy až po Elefantinu. Stavby, dějiny a zvláštnosti této podivuhodné země učinily na Herodota ohromný dojem, způsobily úplný převrat v jeho posavadních názorech a obohatily jeho duševní obzor velikou hojností pojmů úplně nových.
Z Egypta plavil se přímo do řecké osady Kyreny a na pobřeží libyjské.
Když zavítal na svých cestách do Athen, zalíbilo se mu tam tak, že v nich po delší dobu meškal, stýkaje se s mnohými znamenitými muži vůbec, zvláště však s Periklem a Sofoklem, který prý na počest jeho složil i elegii. Kromě toho zachovala se zpráva. že i veřejně četl své dílo v Athenách r. 445 a že dostal k návrhu Anytovu 10 talentů odměny.
Když se r. 444 Atheňané usnesli k radě Periklově založiti novou osadu všehellenskou na místě zbořené Sybaridy v Italii, Herodot účastnil se této výpravy a pomáhal zakládati osadu Θούριοι nazvanou. Po osadě této dostalo se mu i přijmení Θούριος.
Ale tamější rozhárané poměry politické přiměly jej brzo k návratu do Athen, kde se dožil i počátku války peloponneské a kde i nejspíše zemřel před r. 424 př. Kr. Aspoň mu Atheňané zřídili hrob u brány Melitské vedle hrobu Thukydidova. Jiní však soudí, že to byl pouze čestný
- ↑ Hdt. IV, 105, 108, 109. (Výbor z Herodota, str. 257). O nich Šafaříkovy Slovan. starožitnosti (2. vyd.) I, 213—229; J. E. Vocel, Pravěk země české. Oddělení II; Niederlovy Slovan. starožitnosti I, 266 a 283 n.
