a podobnými předměty. Teprva Sofokles zavedl dekorace malované. Této novoty použil pak i Aischylos, pro něhož maloval dekorace Agatharchos.[1] Zadní dekorace, která v tragedii představovala nejčastěji chrám, palác nebo krajinu, byla malována na plátně, napjatém na dřevěném rámě a
přistavována k průčelní stěně budovy divadelní.
Představovala-li dekorace palác královský, mívala tři vchody, které přiléhaly ke skutečným dveřím v průčelné stěně skeny. Herci představující osoby královské vystupovali dveřmi prostředními (valvae regiae), jež znázorňovaly vchod do královského obydlí (βασίλειον), hosté a cizinci v hradě meškající vycházeli dveřmi levými, jež vedly do síní hostinských (hospitalia, ξενών), služebníci pak pravými, vedoucími do obydlí otroků (εἰρκτή). Osoby mimo palác meškající vstupovaly na jeviště postranními vchody z paraskenií (ἁι ἄνω πάροδοι proti parodám v orchestře) a to s levé strany (divákovy) osoby přespolní (ἔξω πόλεως, ἀγρόθεν), s pravé strany osoby přicházející z města (ἐκ πόλεως) a zvláště z přístavu (ἐκ λιμένος).
Změna sceny naznačovala se periaktami (αἱ περίακτοι t. μηχαναί). Byly to dva vysoké trojbočné hranoly dřevěné, které stojíce po obou stranách paraskenia otáčely se okolo čepu. Všechny změny dály se před očima obecenstva, neb řecké divadlo nemělo opony.
b) Ze strojů divadelních byly nejdůležitější μηχανή (létadlo), na kterém se objevovali bozi (§ 18. c. III.) a ἐκκύκλημα, prkenné to lešení nejspíše na kolečkách, které se dalo ze dveří zadní dekorace vysunouti, aby diváci mohli spatřiti to, co se dálo vnitř obydlí, zvláště vraždy. Duchové zemřelých vystupovali z dolních prostor po tak zvaných schodech Charonových (Χαρώνιοι κλίμακες) na jeviště. Pro napodobení hromu a blesku byly zvláštní stroje (βροντεῖον a κεραυνοσκοπεῖον).
- ↑ Agatharchos, malíř ze Samu, působil v Athenách mezi rokem 460—420 př. Kr. a složil též spis o umění malířském (σκηνογραφία). Srv. Ottův Slovník Naučný I, 432.
