jej jakýsi občan kolonský poučuje, že jest zde sídlo Eumenid, neboť stařec správně hádá, že zde má dle věštby Apollonovy dokonati svůj strastný život. Sbor attických starců chce ho zahnati ze země, kam se uchýlil, ale Theseus dovolí mu pobyt v zemi, které má Oidipus přinésti požehnání. Zatím zví utýraný stařec od dcery Ismeny, že Eteokles vypudil Polyneika, ten že se uchýlil do Arga a odtamtud že táhne s brannou mocí k Thebám. Vítězství připadne prý dle výroku delfské věštírny tomu, kdo bude míti Oidipa v mocí. Ale Oidipus nechce pomáhati ani Eteoklovi, s nímž se spolčil Kreon, ani Polyneikovi, nýbrž klne oběma nezdárným synům. Při tom spoléhá na pomoc Thesea, který mu ji zaručí a odejde. Sbor slaví v čarokrásném stasimu krásu Attiky a dary Atheniny i Poseidonovy: olivu, oře a loď… Ale již blíží se Kreon s branným mužstvem. Po dobrém snaží se nejprve přiměti Oidipa k návratu do vlasti, ale když slova jeho nepůsobí, chce násilím odvléci Oidipa i s dcerami. Ale Theseus se jich mocně zastane a Kreon odchází s nepořízenou. Ani starší syn Polyneikes, jenž pokorně jako prosebník se slzami v očích prosí otce, aby se s ním do Theb vrátil, nepořídí pranic a jde jisté smrti vstříc. Než Oidipovi nastává hodina vysvobození. Již volá Thesea žádaje ho, aby šel s ním na místo, kde má skonati. Oba odeberou se do háje. Za chvíli zvěstuje posel, co se stalo: zahřmělo prý, země se otevřela a přijala v lůno své Oidipa s bohy smířeného. Naříkající dcery ukonejší Theseus a dá je na jejich žádost doprovoditi do Theb.
5. Antigona (Ἀντιγόνη) je pro výbornou oekonomii, znamenitou charakteristiku osob a velebný sloh nejlepší tragedií řecké literatury. Byla provozována nejspíše roku 441 př. Kr.
Polyneikes a Eteokles padli vzájemnou rukou před branami thebskými. Právě odtáhlo v noci vojsko argejské. Ráno po té rozmlouvají obě sestry Antigona a Ismena před palácem královským v Thebách o zákaze, který vydal vladař Kreon: dav totiž Eteokla počestně pohřbiti, pod trestem smrti zakázal pochovati Polyneika, poněvadž prý zdvihl zbraň proti vlasti. Antigona vyzývá Ismenu, aby spolu s ní pochovala mrtvolu bratrovu. Ale mírnější a ostýchavější Ismena zdráhá se tak učiniti, a Antigona s nevolí se odvrátí od své sestry, opětujíc svůj nezvratný úmysl pohřbiti Polyneika. (Prologos.) S jásavým zpěvem vstupuje na jeviště sbor, který se skládá ze starších občanů thebských, rádců to králových. Radostně vítá den, který osvobodil město od strastí válečných, jásá nad porážkou nepřátel, velebí vítězství Thebanů a vyzývá k díkůčinění bohům
