spoutal a odvlekl do stanu, aby tu nad domnělými škůdci, zvláště na Odysseovi, pomstu dokonal. Na vyzvání Athenino Aias vystoupí ze stanu a maje dosud smysly šíleností obestřeny, raduje se ze svého skutku a děkuje Atheně za přispění. Sotva odejde do stanu a také Athena a Odysseus odstoupí, přikvapí sbor salaminských plavců vyzvat svého vůdce, aby vystoupě konec učinil pomluvám. Ale Tekmessa, šlechetná choť Aiantova, dozná, že pověst o šílenosti Aiantově a o vraždě stád je pravdiva. V tom slyšeti jest ze stanu nářky samotného Aianta, který s nastalým jitrem přišel k rozumu, poznal, co učinil, a pevně si umínil smýti hanbu smrtí. Marně odvrací jej od úmyslu toho sbor, marně domlouvá mu Tekmessa. Aias, oklamav je dvojsmyslnou řečí, odebéře se na osamělý břeh mořský a tam, rozloučiv se úchvatnou samomluvou se vším, co mu drahého, nalehne na meč a probodne se.
Zatím Tekmessa a sbor poděšeni jsouce příkazem posla Teukrova, aby toho dne Aianta ze stanu nepouštěli, ježto jej prý dle věštby Kalchantovy Athena hněvem svým stíhá, jmou se hledati zmizelého Aianta. Mrtvolu jeho nalezne nejprve Tekmessa, k ní přichází sbor a konečně i Teukros, který chce pohřbíti mrtvolu svého bratra. Ale přikvapivší Menelaos zakáže tak učiniti. Vznikne hádka, která se stupňuje příchodem Agamemnonovým. Rozhodne ji šlechetný Odysseus ve prospěch mrtvého svého soupeře, přiměv Atreovice k povolnosti. Když Teukros smíří se s Odysseem, koná přípravy k pohřbu svého bratra.
2. Elektra (Ἠλέκτρα) obsahuje celkem touž látku jako Χοηφόροι Aischylovy. Též Euripides zpracoval tuto látku ve stejnojmenném dramatě.
Časně z rána stane pěstoun s Orestem a Pyladem před královským domem v Mykenách, ukazuje svěřenci svému, kterého zachránil a vychoval, rodný kraj, a vybízí oba jinochy k úradě, co je třeba činiti. Orestes děkuje pěstounu za věrnost a posílá ho do paláce, aby vyzvěděl, co se tam děje. Po těchto slovech všichni tři odejdou: Orestes s Pyladem na pravo, aby obětovali na rovu Agamemnonově, pěstoun pak nalevo. Sotva odejdou, přichází Elektra a naříká si sboru svých přítelkyň, co vše zakouší od matky Klytaimestry a otčíma Aigistha. Sbor ji utěšuje. V tom blíží se sestra Chrysothemis s dary obětními, kárá Elektru pro nezkrotitelný hněv a vypravuje, že rodiče, poděšeni jsouce zlým snem věštícím brzkou pomstu, chtí Elektru uzavříti do temného žaláře, poněvadž ji pokládají za strůjkyni pomsty. Ji samu prý vyslali obětovat na hrobě otcově. Elektra přemluví sestru, aby neobětovala otci darů vražednice, nýbrž
