Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/26

Tato stránka byla zkontrolována


Myrsila[1] a dlouholeté války svého rodiště proti Athenám o Sigeion v Troadě. Když proslulý Pittakos uklidil domácí rozbroje, Alkaios odešel z vlasti do cizích služeb vojenských, jež ho zavedly až do Egypta. Později mu Pittakos dovolil vrátiti se, a Alkaios strávil poslední dni svého života doma.

Z písní jeho nejproslulejší byly: válečné (στασιωτικά), pijácké (συμποτικά), jež napodobil Horatius v Od. I, 14. 18. 37., a milostné (ἐροτικά), z nichž Horatius jednu přeložil (Od. III, 12).

2. Sapfo (Σαπφώ) z Eressa lesbického byla mladší vrstevnicí Alkaiovou. Za politických bojů opustila vlast a odplula do Sicílie, odtud se po čase vrátila. Mnoho se vypravovalo o její lásce k jinochovi Faonovi, jejž pro nevěru stíhajíc, vrhla se do moře se skály leukadské; než pověsti ty jsou pouze výmysly řecké komedie. V domě svém shromažďovala nadané dívky, s nimiž básnila a pěla. Pro své milostné písně, které vynikaly půvabem řeči a krásnými obrazy, byla slavena za desátou Musu. Bohatstvím a lahodou rhythmů předčila i soupeře Alkaia. Po ní nazvána byla strofa sapfická, kterou Horatius často napodobuje.

K těmto básníkům aiolským přidružuje se:

3. Anakreon (Ἀνακρέων) z ionského města Tea (Τέως na pobřeží lydském; odtud Teius poëta). Žil s Ibykem na dvoře Polykrata samského (533—522). Když tento zhynul, dlel u Hipparcha v Athenách, a když i tento byl zavražděn, nejspíše u tyrana thessalského Echekrata. Dosáhl vysokého věku 83 let. Jeho básně v ionském nářeči psané slaví víno a lásku.

Mimo několik zlomků zachovalo se asi 60 písniček (Anacreontea), které, ačkoli též oslavují víno a lásku, nepocházejí od Anakreonta, nýbrž vznikly asi v době alexandrijské a liší se od pravých básní Anakreontových stavbou veršovou, nářečím i rázem.


  1. Nad smrtí jeho jásá ve fr. 20.

    νῦν χρὴ μεθύσθην καί τινα πρὸς βίαν
    πώνην, ἐπειδὴ κάτθανε Μύρσιλος.

    Slova ta napodobil Hor. Carm. I. 37. Nunc est bibendum…