2. Hesiodos je otcem i hlavním zástupcem didaktického eposu jako Homeros heroického. Z jeho básní v řeči i rozměru Homerově složených jsou nejdůležitější:
- Ἔργα καὶ ἡμέραι (Práce a dnové) obsahují v 828 verších návod k vykonávání prací polních a výčet dnů k tomu nejvhodnějších.
- Θεογονία líčí v 1022 verších vznik světa a původ božstev.[1]
Ale ani jedna ani druhá báseň nepocházejí v té podobě, jak je máme, od Hesioda, nýbrž byly původní kratší písně Hesiodovy teprve později sebrány a novými kusy rozmnoženy. Původní jádro Prací a dnů tvoří písně, ve kterých se Hesiodos obrací k bratru Persovi, káraje jej pro bezpráví, povzbuzuje ku práci a dávaje návod k rolnictví a plavbě. Také v Theogonii je mnoho částí původu mladšího.
B) Lyrické básnictví.
§ 10. Lyrika vůbec.
Nejstarší lidové písně lyrické byly (jak už v § 1. naznačeno) nerozlučně spojeny s hrou a tancem. Když později tanec ustoupil, zůstala vždy ještě hra hlavní věcí, jíž se podrobovala slova.
Starý hudební nástroj strunový slove u Homera φόρμιγξ, vedle toho už i κιθάρα nebo κίθαρις; teprve později vyskýtá se i jméno λύρα, od něhož vzala jméno všecka poesie lyrická. Jmény těmito bez rozdílu označuje se nástroj, jemuž byla resonanční půdou želvovina (χέλυς, testudo). Na tu se napjaly struny, a to s počátku čtyři, později sedm. Bájilo se, že Hermes vynalezl nástroj. Později teprve vniklo do Řecka z Frygie užívání fléten (αὐλοί).
Se subjektivní povahou lyriky snáší se, že v ní ku platností přišlo nářečí básníků a veliká rozmanitost metrických forem.
- ↑ Obě díla přeložena do češtiny: prvé od Jana Vlčka pod titulem: »Hesiodovy Nauky domácí« (v Praze 1835), druhé od H. Mejsnara s názvem »O původu bohů« (Praha 1888).
