Tato stránka byla zkontrolována
- Přídavky ty nepocházeji od jednoho básníka, nýbrž od několika druhů homerského zpěváckého společenstva. K tomu poukazuje veliká různost zpracování. Tak je na př. suché vypočítávání lodí (Β) daleko vzdáleno mistrného umění, jež se jeví v popisu štítu Achillova.
- Odysseia byla už od počátku jednotnější a doznala tedy méně přídavků. Ale i zde jsou některé. Tak celá Telemachie (α 88 — ε 28) pochází od ruky cizí. Mimo to pozdější básníci přičinili ke starému návratu (νόστος) mladší (κ μ), opakovali v nových variacích staré motivy (na př. ten, že zpupní ženichové hodí po Odysseovi kostí a podnoží) a dle starší nekyie přibásnili druhou v poslednim zpěvu (ω, 1—202).
- Obě básně vznikly mezi r. 900—700. Po této době vloženy do nich jen malé vložky, ale žádné celé zpěvy. Celkem lze tedy přisvědčiti Herodotovi, který mínil, že Homeros žil 400 let před ním, t. j. okolo r. 850 př. Kr.
- Řeč, v jaké se nám homerské básně zachovaly, má ráz ionského nářečí. Ale čilý život digammatu, jež Homeros ještě vyslovoval, vede nás k tomu, hledati rodiště jeho na rozhraní mezi Ionií a Aiolidou. Zvláště poukázati lze na Smyrnu, v niž sídlili Aiolové, která se však později přidružila ke spolku měst ionských.
§ 6. Rozšíření básní Homerových.
1. Homeros byl básník umělý. Zda-li však také báseň svou sám napsal, nedá se dokázati. Ale uměl ji jistě také z paměti a chodě po krajině přednášel ji k varytu (φόρμιγξ) ve shromážděních lidu nebo při hostinách knížat. Jak se to asi dálo, o tom podává nám Homeros sám názorný obraz předváděje aoidy Demodoka u Faiaků (Od. 8, 62) a Femia na Ithace v domě Odysseově (Od. 1, 325).
2. Zprostředkovateli homerských zpěvů byli ῥάψωδοί.[1] Ti držíce v ruce berlu (ῥάβδος αἴσακος) a zdobeni jsouce
- ↑ Původní význam slova vysvítá z Hesiodova verše (fr. 227): μέλπομεν ἐν νεαροῖς ὕμνοις ῥάψαντες ἀοιδήν (ῥάπτω = spojuji, osnuji).
