Co tito muži spíše tušili, to dokazoval Bedřich August Wolf ve spise roku 1795 vydaném: Prolegomena ad Homerum. V tomto spise Wolf z neshod a hrubých nedostatků komposice dovozuje, že ani jedno ani druhé epos není dílem jediného básníka, nýbrž několika pěvců, jejichž zpěvy byly sloučeny ve dva celky teprva mnoho století později od nepatrných lidi — pořadatelů Peisistratových.
Mezi přívrženci Wolfovými nejdůsledněji si vedl Karel Lachmann. Došed přesvědčení, že prostonárodní epická poesie vykazuje se jen jednotlivými kratšími písněmi, pokusil se vybrati z Iliady osmnáct písni (Liedertheorie).
4. Ale badáním nejnovějším dospělo se asi k těmto výsledkům:
- Ilias i Odysseia spočívají na národních pověstech a písních aiolských pěvců, jejichž látkou byly boje Achaiů v Asii s dřívějšími pány země a smělé skutky Aiolů a Ionů na moři. Již v těchto pověstech a písních nový básník Homeros shledal postavy hlavních reků Agamemnona, Achilla, Nestora, Odyssea přesně vyznačeny.
- Látka Iliady a Odysseie byla jistě spracována mnohými básníky, ale myšlenka, učiniti spor mezi Achillem a Agamemnonem v celém průběhu střediskem básně, vznikla ve hlavě jediného, skvěle nadaného básníka. Také myšlenka, dle které Odysseus vypravuje o svých bludných cestách na ostrově Faiaků a potom vrátiv se domů záletníky manželky své pobije, pošla od muže jediného.
- Odysseia je mladší Iliady. To na jisto dokazují napodobeniny v Odysseii, pokročilejší kultura a ušlechtilejší názory náboženské i mravní. Ale ani tradice, ani všeobecná shoda v řeči a v umění nemůže na jisto postaviti, že složil obě básně týž básník.
K původní Iliadě, která byla mnohem menšího rozsahu než nynější, přibyly znenáhla nejen mnohé menší vložky, přechod sjednávající, nýbrž i celé zpěvy, jako zpěvy Β—Η, které obsahují celý den bitevní Achaiům příznivý, kusá bitva (Θ), poselství Agamemnonovo k Achillovi (Ι), Doloneia (Κ), kutí zbroje (Σ 369 n.), hry pohřební (Φ 257 n.), vydání mrtvoly Hektorovy Priamovi (Ω) a lodní seznam (Β 484 n.).
