1. Iamblichos (Ἱάμβλιχος) ze Syrie ve II. století po Kr. napsal román Βαβυλωνιακά. Obsahoval zázračné osudy, jež zažilo dvé milenců od krále babylonského pronásledovaných.
2. Heliodoros (Ἡλιόδωρος), biskup ve Trikce (Trikka), asi ve IV. století napsal za mládí román Αἰθιοπικά opět o dvou milencích, kteří po mnohých nebezpečných dobrodružstvích za sebe se dostanou.
3. Longos (Λόγγος) jest spisovatelem proslulého románu pastýřského Δόφνις καὶ Χλόη ve čtyřech knihách. Kdy žil spisovatel, nevíme; narodil se však na Lesbu, jenž je i dějištěm jeho románu. Líčí osudy dvou odložených děti, jež od pastýřů přijaty byvše poznají konečně, že jsou děti bohatých rodičů z Mytileny. Venkov si však tak oblíbily, že se tam vrátí, aby tam slavily svatbu a šťastně trávily život.[1]
4. Do starší doby (okolo r. 200 př. K.) spadá známá historie o Alexandru Velikém (Ἀλεξάνδρου πράξεις), jež jest plna báchorek. Spisovatel osoboval si autoritu Kallisthena Olynthského (nar. 365 př. Kr.), sestřence Aristotelova, jenž Alexandra do Asie provázel, ale popudiv jej proti sobě, byl odpraven. Ten popsal mimo jiné řečnickým slohem výpravu Alexandrovu do Asie ve spise Ἑλληνικά. Podvržená skladba, jež vznikla za doby Ptolemaioviců, cituje se nyní pod jménem Pseudokallisthenes. Došla takové obliby, že byla dvakrát přeložena do latiny, z níž byla na sklonku čtrnáctého století přeložena do češtiny.[2]
§ 53. Mladší sofistika.
Sofistika století druhého byla na nějakou dobu zatlačena do pozadí filosofickými studiemi novoplatoniků. Ale ve IV. století ožila zas a dosáhla ve východní říši, zvláště v Athenách, Antiochii a v Cařihradě velikého rozkvětu. Učitelé této tak zvané
- ↑ Román Longův byl zvláště v době renaissance mnoho čten. Vydatně působil na švýcarského básníka Gessnera, z něhož překládal zase do češtiny romány a idylly Jan Nejedlý. přední pěstitel směru idyllistického v české literatuře.
- ↑ Viz Pelikánův Výbor z literatury České. Doba stará. Str. 179
