Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/101

Tato stránka byla zkontrolována

DRUHÝ ODDÍL.

Poklassická doba hellenismu.

§ 41. Hellenismus.

Porážkou u Chaironeie (338) vzala za své svoboda a samostatnost řeckých států. Výboji Alexandra Velikého rozšířila se sice kultura řecká po říších, jichž Alexandr dobyl, ale duševní síly samotného národa řeckého byly podlomeny. Mimo básnictví bukolské, novou komedii a filosofii nejeví se nikde duch originální, nýbrž jen napodobování vzorů starých. Mimo to jeví se snaha poklady klassické literatury sbírati a vykládati.

Rozšíření společné kultury, která se zve hellenismem, po všech třech dílech světa usnadňuje se novým nářečím, jež se za té doby vyvinulo a jehož užívají tehdejší prosaikové napořád — κοινὴ διάλεκτος (mluva obecná).

Dle hlavních sídel hellenistické literatury dělí se celá tato druhá doba na tři věky:

A. Na věk alexandrijský. (Od r. 323 př. Kr. až do r. 30 př. Kr.) Hlavním sídlem literatury jest Alexandrie. Jsou to Ptolemaiovici (Πτολεμαῖοι), již zvláště za III. století literaturu všemožně podporovali, jednak sbírajíce staré památky a ukládajíce je do dvou nově založených knihoven, jednak na svůj náklad vydržujíce celé řady učenců v tak zvaném Museu (Μουσεῖον — ἡ ὲν μουσείῳν σίτησις).

S Alexandrií závodilo od konce třetího století Pergamon, hlavní město říše Attaloviců. I ti založili bohatou knihovnu a štědře podporovali snahy učenců i umělců. Ale i Atheny