Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/32

že i luky ocelivé lámi;
Ty, Pane, štítu svého spasení
Též půjčuješ mi k mému zastření.

11. Tvá pravice mne, Pane, podporuje,
A dobrotivost tvá mne zvelebuje;
Ty jsi mým krokům cestu připravil,
Mé nohy z pádu všeho vybavil;
Tak jsem své všecky nepřátely honil,
A pýchu jejich pod nohu svou sklonil;
Ni jsem od boje dříve odstoupil,
Až vyhubil, až jsem je obloupil.

☛12. Tys přepásal mne k boji udatností,
Mé odpůrce k mé sehnuls poddanosti,
A dals mi v moc též šíji nepřátel,
Bych všecky vzdorné na zem pokácel;
Ač k Bohu lkali, však jich nevyslyšel,
Ni spomocník jim, jakž si přáli přišel;
Tak pojednou jsem všecky polapal,
Jak prach a jako bláto pošlapal.

13. Ty z různic lidu sám mne vyprošťuješ,
A národům mne v hlavu postavuješ;
Mé panství jsi tak velmi rozšířil,
Že cizí lid jsem v službu ponížil;
Jakž pokynul jsem, hned mne poslouchali,
I cizozemci pochlebně mi lhali;
A zmateni jsouc strachem v poradách,
I v pevných svých se třásli ohradách.

14. Živť Hospodin Pán, jemuž sluší chvála,
Buď požehnána na věky má skála;
O budiž čest mu, díků činění,
Buď věčně slaven Bůh, mé spasení!
Bůh silný, jenž mi podmaňuje lidi,
A zprošťuje všech, kdož mne nenávidí;
Ty nade vše mne stavíš násilí,
Tvá milost slávu, čest mi udílí.

15. Můj Bože, za tvá hojná dobrodiní,
Duch můj ti díky před národy činí;
Já jménu tvému žalmy zpívati,
Svou budu v tobě rozkoš mívati.
Ty v milosti se ke mně nakloňuješ,
A na svého