Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/13

Tato stránka nebyla zkontrolována

ků.
Přijď již, nebs slíbil pomoc dáti,
Ať lev mé duše neuchvátí,
A neroztrhá v dravosti,
Když nebyl by, kdo vyprostí.

2. V tvé ruce, Bože můj, vše kladu,
Jest-li to původ mého pádu,
Že nepravost jsem učinil,
Své ruce křivdou pošpinil;
Že zlým jsem tomu odplacoval,
Kdož pokojně se ke mně choval;
Než spomoh’ jsem těm laskavě,
Jenž na mne sáhli neprávě:

3. Nechť nepřítel mou duši stíhá,
A popadna ji, krutě švihá,
Ať o život mne obloupí,
I v prach mou slávu potupí.
Pane, povstaň v hněvivosti,
A zvyš se proti hříšných zlosti;
Ke mně se obrať procítě,
Nebs nařídil soud určitě.

4. I přijde k tobě množství lidí,
Jež chrání ruka tvá i řídí;
Pro něž vrať u výsost se zas,
By ctili slova tvého hlas,
Pán souditi sám bude lidi,
On tajnosti všech srdcí vidí;
I mne suď, Pane, v milosti
Dle práva, dle mé přímosti.

5. Zlost bezbožných rač překaziti,
Však spravedlivé utvrditi;
Neb ledví všechněch zkušuješ,
A srdcí tajnost zjevuješ,
O Pane Bože spra