Stránka:ŠÍN, Otakar - Úplná nauka o harmonii. Díl první - Methodika a příklady.djvu/14

d) Tónina

Mluvíme-li o tónině nějaké skladby, máme na mysli určitý charakter, vyplývající jednak z poměrů tónových v melodické tónové řadě a pak z poměru a druhů použitých akordických útvarů. Pravíme-li, že skladba je v tónině durové, znamená to, že melodii je podkladem stupnice durová, v harmonisaci je použito převážně akordů durových. Podobně skladbě, o níž pravíme, že jest v tónině mollové, melodii bude podkladem stupnice mollová, v harmonisaci budou mí ti převahu akordy mollové. Oba tyto základní charaktery tonální mají množství odstínů, způsobených změnami v tónových poměrech ve stupnici a v akordech.

$c\overbrace {\ e\ } g\underbrace {\ h\ } d\underbrace {\ f\ } a\overbrace {\ c\ } e$

Tóniny, durová a mollová, které mají shodný akord, jenž je v durové přirozenou dominantou a v mollové přirozenou subdominantou, nazýváme tóninami souběžnými. Jejich základní tóny jsou v poměru malé tercie, jejíž spodní tón je základním tónem mollové, vrchní základním tónem durové stupnice i tóniny. Obě tyto tóniny bývají často smíšeny. V durové tónině vyskytují se v harmonisaci akordy mollové, v mollové tónině akordy durové.

e) Tonální a střídavá dominanta a subdominanta

Postavíme-li v durové tónině subdominantní akord, v mollové dominantní, shledáme, že nejsou shodný s přirozenými dominantami. Jsou opačného charakteru:

	S		T		D		𝔻
$f$	${\widehat {\ a\ }}$	$c$	${\widehat {\ e\ }}$	$g$	${\widehat {\ h\ }}$	$d$	${\widehat {\ f\ }}$	$a$

Subdominanta přirozená je mollový kvintakord, kdežto v durové tóniny je subdominanta akordem durovým. Na rozdíl od přirozené subdominantě nazýváme tuto subdominantu tonální subdominantou. Mimo to vidíme z obrazce, že na čisté kvintě přirozené dominanty nalézá se mollový kvintakord, který je tudíž v dominantním poměru k přirozené dominantě. Poněvadž každá přirozená dominanta je durovým akordem, kdežto v tomto případě je jím mollový akord, nazýváme tento akord střídavou dominantou, na rozdíl od přirozené dominanty. Podobně je tomu v tónině mollové, kde obdržíme tonální dominantu mollovou (subdominanta je přirozená) a střídavou subdominantu, která na rozdíl od přirozené subdominanty je opětně durovým akordem.

	𝕊		°S		°T		°D
$g$	${\widehat {\ h\ }}$	$d$	${\widehat {\ f\ }}$	$a$	${\widehat {\ c\ }}$	$e$	${\widehat {\ g\ }}$	$h$

Durový akord má tudíž v tónině význam (činnost — funkci) jako přirozená dominanta, tonální subdominanta a střídavá subdominanta, mollový akord jako přirozená subdominanta, tonální dominanta a střídavá dominanta.