nechávají jednu nohu pozadu,“ řekla zas kočička.
„I vy darebáci,“ rozkřikl se pan Čapek. „Tak jsem to tady napsal, jak jste mně to říkali, a teď se na to podívejte: vždyť to jsou zrovna takoví kluci jako všichni jiní! No, vy jste pěkní lumpáci: tak jste mne podvedli!“
„I nepodvedli,“ smála se kočička; „vždyť je to jistě pravda, že to jsou docela takoví kluci jako jiní.“
„A když ti domažličtí kluci jsou docela takoví jako všichni ostatní kluci, to si jistě také hrají s domažlickými pejsky na honěnou a s kočičkami na schovávanou,“ řekl pejsek.
„To jistě,“ řekla kočička. „A mají také míče, koloběžky, vlaky, stavebnice, auta, panáčky, barvičky, draky a všechno možné a hrají si a povykují, halekají a pištějí při tom jako všichni kluci i holčičky po celém širém světě.“
