Stránka:Čapek, Josef - Povídání o pejskovi a kočičce.pdf/42

Tato stránka byla zkontrolována

musí jemnou řečí, a tak se mně zdá, jako se nemá psát černej nebo zelenej, štěkavej, že se asi v jemné řeči nemá také psát pejsek.“

„To je možné,“ uznal pejsek, „tak já to škrtnu a napíšu to správněji. Jenomže teď nevím, mám-li to napsat s měkkým i nebo s tvrdým y.“

„Já píšu všechno ponejvíce s měkkým i,“ řekla kočka, „ono se mně měkké i zdá jemnější.“

„Když myslíš, napíšu tedy měkké i,“ řekl pejsek a podepsal se písek, „a teď to psaní doneseme na poštu.“

„Musíme se ale pořádně ustrojit,“ povídala kočička, „venku je náramná zima.“

Co se strojili, brali si na sebe svetry, zimní kabáty, vlňáky, kamaše a sněhovky, začal pejsek počichávat a povídá kočičce: „Tak tu krásně voní syreček, jak ho máme tamhle na polici schovaný, já bych ti měl na něj takovou ukrutnou chuť!“

„Jen ho nech!“ řekla kočička; „vrátíme se z pošty jistě hladoví, a když bys ho slupnul teď, neměli bychom pak nic.“

„Ale když on tak voní a já mám na něj takovou ukrutánskou chuť!“

„Nic!“ rozkázala kočka, „až se vrátíme z pošty.“

Pejsek se ještě jednou zamilovaně ohlédl po syrečku, zavřeli za sebou dveře a šli na poštu.