Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888/Batak: Porovnání verzí

|AUTOR=[[Autor:Konstantin Jireček|Konstantin Josef Jireček]]

Počátkem srpna r. 1883 navštívil jsem na delší cestě po rozmanitých končinách tehdejší „autonomní provincie Východní Rumelie“ okresní město Pešteru, jež se nalézá již v úkrytu horském při vchodu do těsných říčních dolin Rhodopy. Město leží v lučinaté dolině, ohrazené od severu nízkými viničnými pahorky, od jihu temnozelenými lesnatými stráněmi samých hor. Stopy většího starého hradiska a vysoké haldy černých strusek od někdejších železáren, v nichž se přestalo pracovati teprve okolo roku 1850, svědčí o dávné znamenitosti tohoto přívětivého městečka. Obyvatelstvo, do 4700 duší, náleží čtyřem národnostem. Jsou tu Bulhaři, Turci, „Vlasi“ či makedonští Rumuni a Cikáni. Rumuni (do 400 hlav) přistěhovali se z Moskopole, kupeckého města v horách na jih od Ochrida, které ku konci 18. století nátiskem Albáncův a loupežnictvím tak zvaných Krdžalijův přišlo na mizinu; obyvatelé jeho, řemeslníci a kupci, rozešli se po celém evropském Turecku. V Pešteře, jakož i jinde, potomci jejich se vydávají za Řeky, mají řecké školy a kněze, ale doma mezi sebou pořáde ještě mluví více rumunsky nežli řecky. Bulharské jméno města pochází od tří velikých jeskyň (bulh. peštera), jejichž otvory zejí na jižní straně ve skalách vysoko mezi lesy. Druzí národové toto jméno přetvořili na svůj jazyk, Turci město nazývají Beš-deré, což znamená „pět potokŮv“potokův“, a pořečtění Rumuni z Peštery udělali řeckou Peristerá, holuba či holubici.