Ottův slovník naučný/Dekalog: Porovnání verzí

{{Prostrkaně|Reformovaná církev}} srovnávajíc se v tom s církví řecko-katolickou a sociniány, jakož i s názorem starožidovským, má za 1. přik. v 2. Mojž. 20, v. 3.: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou“ a za 2. přik. v 4. násl.: „Neučiníš sobě rytiny atd.“, za 10. přik.: „Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky atd.“ Toto rozvržení jest přirozezenější z vnitřních důvodů a opírá se také o nejstarší svědectví (Josephus, Philo, Origenes). Dle toho první přikázání přiměřeně jedinosti boží zakazuje mnohobožství, druhé pak ctění tohoto jediného Boha v obraze a rytině, poněvadž jest bytností nadsmyslnou, duchem; v 2. přik. není tudíž výklad prvého, nýbrž něco zcela nového; dle toho se také poslední přikázání o žádosti neroztrhuje nepřirozeně ve dvě. Z těchto 10 přikáz. klade augšpurská církev na 1. desku 3, na 2. desku 7; reform. církev na 1. desku 4, na 2. desku 6, rozdělujíc je na povinnosti k Bohu a na povinnosti k bližnímu. Avšak nejpřirozenější a duchu písem svatých nejpřiměřenější jest dle Philona rozvrh po pěti přikázáních na každou desku, tak že se povinnosti úcty (piety) k Bohu oddělují od povinností poctivosti k lidem, při čemž na 1. desku se klade přikázání 5. o úctě k rodičům, v nichž, jako v božích zástupcích (k nim náleží i vrchnost), Bůh chce býti ctěn. Srv. Herzog Realencyklopädie f. Protest. Theologie und Kirche. ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM]]''

{{Konec formy}}