Ottův slovník naučný/Povidla: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m opr.
Pannage (diskuse | příspěvky)
m typo kat
Řádek 9:
|AUTOR=[[Autor:Josef Pokorný (technik)|Josef Pokorný]]
|POPISEK=
|ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. sS. 362. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni13ottogoog#page/n395/mode/2up Dostupné online.]
|VYDÁNO=
|ISBN=
Řádek 23:
'''Povidla''' jsou svařenina ovocná, připravovaná nejčastěji ze švestek, čerstvých nebo sušených, často však i z třešní, bezinek, borůvek a pod., neb i hrušek, jablek atd. Mají chuť lahodnou, sladkokyselou, a užívá se jich na mazání koláčů, plnění buchet, rohlíků, preclíků a pod. Vyhlášena jsou švestková '''p'''. česká, připravovaná v některých našich krajích po domácku, ve zvláštních povidlových kotlích, při nepřetržité práci denní i noční. Do měděného kotlu povidlového vejde se obyčejně as 6 nůší švestek. Vytápí se dřívím. Švestky jen zřídka zbavují se pecek, prve než se dají do kotlů, ač se jimi kotel značně vydírá, poněvadž břečka rozvařením získaná stále se udržuje v pohybu mísidlem, tak zv. »{{Prostrkaně|vaškem}}«, aby se nepřipálila. Vašek je dřevěný vertikální hřídel, opatřený dole širší příčkou, vykrojenou podle tvaru kotlů, a nad ní as třemi příčkami užšími, postavenými pod úhlem 90°. Člověk, jenž obstarává topení, zároveň pomocí dlouhého táhla pohybuje vaškem sem a tam. Švestky přidávají se do kotlů po částech, až se získá plný kotel rozvařené břečky. Ta pak se nabírá do hrncův a vylévá se do neciček s dírkovaným dnem nebo na síta položená na dvou příčkách přes káď. Do této čásť švestek úplně rozvařená stéká ihned, kdežto části ještě souvislé a na peckách lpící seříznutými košťaty se roztírají tak, že na konec na sítu zbudou jen čisté pecky a v kádi je pohromadě »{{Prostrkaně|kynkule}}«. Táž zahušťuje se na tomtéž kotlu, tak že na kotel hustých '''p'''-del je třeba as tří kotlů kynkule. Příprava kotlu '''p'''-del trvá as 24 hodin. Zahoustnuvše '''p'''. plní se do hrnců nebo beček, posypávají se navrch sušeným bezovým květem a pod., rozesílají a ukládají se. Moderně zařízené továrny na zužitkování ovoce, jako na př. třebenická, místo povidlových kotlů ohňových užívají kotlů s topením parním, obsahu 15 i více ''hl''. Mísidlo lze z kotlu vyzvednouti a kotel sám sklápěti, aby snáze se vyprazdňoval. ''[[Autor:Josef Pokorný (technik)|JPok.]]''
{{Konec formy}}
[[Kategorie:Potravinářství v Ottově slovníku naučném]]