Wikizdroje

Židovská encyklopedie/Čechy: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Porovnání se starší verzíPorovnání s novější verzí →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Okino (diskuse | příspěvky)
1 050 editací
odkazy a drobnosti. Vídeńským koncilem není míněn koncil, ale městská rada, která vydala dekret o nošení odlišujícího oděvu
Okino (diskuse | příspěvky)
1 050 editací
a ještě poslední odstavec a je to přeloženo. Část o Budějovicích mi není jasná - nějaký překlep ve vzoru?
Řádek 31:
 
== Čtrnácté století ==
 
A fitting prelude to the horrors of the fourteenth century was afforded by the massacre of the Prague community, which, it would appear, had its own quarter, the "Vicus Judæorum," as early as 1273 (Grün, p. 24). In 1290 (Wertheimer, p. 175) and 1298 Rindfleisch's robber-band (Grün, p. 16), fell upon the ghetto there, to avenge an alleged insult to the host. As early in the century as 1305 the charges of ritual murder which sprang upin so many German towns found victims in Prague (Kohut, "Gesch. der Deutsch. Jud." p. 162). In 1321 seventy-five Jews were burned at the stake there ("Jahrb. Gesch. der Jud." iv. 147). John of Luxemburg in 1336 plundered the synagogues because by the newly introduced customs duty he could not quickly attain his end (Grün, p. 17). In the same year 53 Jews were burned in Prague ("Jahrb. Gesch. der Jud." iv. 147). At the instigation of the Armleders and their like the Jews in Budweis (Wertheimer, p. 177), where there were in 134 three families, had increased considerably in numbers; those in Czaslau, Prichowitz, and Neuhaus were plundered and murdered (Salf. p. 240). The archbishop of Prague, Arnest I., in 1347 made new charges against them (Wertheimer, p. 173); but they were shielded by the utterance of the emperor Charles IV. in that year, who said that the Jews were his "serfs" ("Kammerknechte"), and that his rights in them must be respected (M. 1894, p. 371). His representative in 1339 likewise protected certain Jews, who had been baptized and had reverted to Judaism again, from the vengeance of the Church; for his humane interference he was promptly excommunicated (Wertheimer, p. 175). On the other hand, however, Charles IV. felt himself justified in considering all the property of his "serfs" as quite his own, and at his pleasure released debtors to the Jews from their obligations. He divided with his nobles the possessions of the Jews massacred in the fearful outbreaks of 1348 and 1349 which accompanied the Black Death in Prague and Eger (ib. p. 174; Salf. pp. 250, 268; Kohut, ib.; concerning the Jews in Eger, see Wertheimer, p. 176; for those in Kolin: M. 1894, p. 220). All these bloody scenes of the century were brought to a fitting close with the repeated massacres excited in 1388 by the charge of ritual murder (Wertheimer, p. 74); in 1389, by the charge of insulting the host (Salf. p. 306; Zunz, "Ritus," p. 127), during which latter outbreak even the grave-stones in the Jewish cemetery were broken, the Altschul synagogue burned, and the walls of the Alt-Neuschul synagogue streaked with the blood of Jewish martyrs (Pod. p. 84; see Abigdor Kara's elegy). Finally, in 1391 the charge of poisoning the wells was made, on which occasion Lipmann of Mühlhausen was among the sufferers (Kohut, ib. p. 318).
Výstižnou předehrou hrůzám čtrnáctého století byl masakr pražské komunity, která, jak se zdá, měla svou vlastní čtvrť „Vicus Judæorum“ již v roce 1273 (Grün, s. 24). V letech 1290 (Wertheimer, s. 175) a 1298 napadly ghetto rindfleischovské hordy, aby pomstily údajnou hostitelů (Grün, s. 16). Již v roce 1305 si vyžádaly první oběti v Praze žaloby z rituálních vražd, které se tak začaly šířit po německých městech (Kohut, „Gesch. der Deutsch. Jud.“, s. 162). V roce 1321 tam bylo 75 Židů upáleno na hranici („Jahrb. Gesch. der Jud.“, iv. 147). [[w:Jan Lucemburský|Jan Lucemburský]] v roce 1336 vyplenil synagogy, protože se nedařilo ihned vybrat nově ustavená cla (Grün, s. 17). Ve stejném roce bylo v Praze upáleno 53 Židů („Jahrb. Gesch. der Jud.“ iv. 147). Na popud armlederů a jim podobným výrazně narostl počet Židů v Budějovicích, kde byly v roce 134 tři rodiny (Wertheimer, s. 177).<!-- sic!? --> Obce v Čáslavi, Příchovicích a Jindřichově Hradci byli vypleněny a vyvražděny (Salf. s. 240). Arcibiskup pražský [[w:Arnošt z Pardubic|Arnošt I.]] v roce 1347 vznesl vůči Židům další obvinění (Wertheimer, s. 173); zaštítil je ale svým vyjádřením císař [[w:Karel IV.|Karel IV.]], který řekl, že Židé jsou jeho „nevolníci“ („Kammerknechte“) a že jeho práva k nim musejí být respektována (M. 1894, s. 371). Jeho zástupce v roce 1339 pravděpodobně chránil před pomstou církve některé Židy, kteří byli pokřtěni a přešli zpět k judaismu; ale pro své lidské zacházení byl rychle exkomunikován (Wertheimer, s. 175). Na druhou stranu se ale Karel IV. cítil v právu, aby považoval všechen majetek svých „nevolníků“ za docela svůj, a ke svému potěšení odpouštěl dlužníkům dluhy, které měli u Židů. Se svými šlechtici si rozdělil majetek Židů zmasakrovaných v obávaných bouřích let 1348 a 1349, které provázela v Praze a Chebu černá smrt (ib. s. 174; Salf. ss. 250, 268; Kohut, ib.; k Židům v Chebu viz Wertheimer, s. 176; k Židům v Kolíně: M. 1894, s. 220). Všechny tyto krvavé scény čtrnáctého století výstižně završily opakované masakry vyvolané v roce 1388 obviněními z rituálních vražd (Wertheimer, s. 74) a v roce 1389 obviněním z urážky hostitelů (Salf. s. 306; Zunz, „Ritus“, s. 127), při těchto pozdějších byly dokonce zničeny náhrobní kameny na židovském hřbitově, vypálena [[w:Stará škola (synagoga)|synagoga Stará škola]] a zdi [[w:Staronová synagoga|synagogy Staronové školy]] byly potřísněny krví židovských mučedníků (Pod. s. 84; viz elegii Avigdora Kary). Nakonec, v roce 1391 bylo vzneseno obvinění z otrávení pramenů, při té příležitosti se stal jednou z obětí Lipmann z Mülhausenu (Kohut, ib. s. 318).
 
== Patnácté století ==
Citováno z „https://cs.wikisource.org/wiki/Židovská_encyklopedie/Čechy“