Židovská encyklopedie/Čechy: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Okino (diskuse | příspěvky)
→‎Osmnácté století: odstaveček překlad
Okino (diskuse | příspěvky)
a dva odstavečky
Řádek 34:
 
== Patnácté století ==
SuchTak andlouhé unbrokenobdobí periodutrpení ofnemohlo sufferingvést couldk notničemu butjinému resultnež in thek moststrašným terribleživotním conditionspodmínkám, butale thetím worst featurenejhorším, particularlyzejména inv PraguePraze, wasbyl asystém systemostudné ofšpionáže shamefula espionageudávání andúřadům, denunciationkterý ofběsnil thepo authoritiesvíce whichnež rageddvě forstoletí morea thankterého twose centuries,někdy andúčastnili whichi sometimesrabíni involveda rabbissprávci and wardens of the congregationsobce. AsJako lordspáni ofsvých their„nevolníků“ "serfs,"[[w:Václav WenzelIV.|Václav]] anda Sigismund[[w:Zikmund frequentlyLucemburský|Zikmund]] exactedčasto scrupuloustrvali compliancena withpřísném theirnaplňování allegedsvých "rights"údajných over„práv“ thenad JewsŽidy (Wertheimer, ps. 177; "Zeit„Zeit. für die Gesch. der Juden in DeutschlandDeutschland“," ii. 173; ono thevztahu relationsmezi betweenVáclavem Wenzela and Abigdor[[w:Avigdor Kara,|Avigdorem andKarou]] betweena themezi JewsŽidy anda Hussites,husity seeviz Güdemann, "Gesch„Gesch. des ErziehungswesensErziehungswesens“," iii. 154, anda Berliner, "Aus„Aus dem LebenLeben“," etc., ps. 55). TheŽidé Jews werenikdy nonebyly longer,po togetherboku withobchodních thecechů trade-gilds,považovaní consideredza privilegedprivilegované tradersobchodníky. ThePatnácté fifteenthstoletí centurybylo witnessedsvědkem atrvalé constantposloupnosti successionmasakrů of massacresa and pillagingsrabování (Wertheimer, ps. 175), v letech 1422, 1448, 1476 (comparesrov. "Gal„Gal 'EdEd“," Nos. 5, 50), etcatd., which,které inčástečně part,bez werepochyb nomůžeme doubtpřipsat tovřavám behusitských ascribed to the turmoil of the Hussite warsválek, butale alsotaké tokrvavému theobvinění bloodv accusationTrentu inv Trient,roce 1476. TheJen congregationobec inv EgerChebu alonevykazuje showsuspokojivý satisfactory developmentrozvoj; withkontakt it,s especially with its teacher Nathan,udržoval Isserlein b. Pethahiah, keptzejména ins touchučitelem Nathanem (M. ppss. 18, 134; comparesrov. ppss. 316, 322).
 
== Vyhošťování ==
TheNabubřelá pretentiousrezoluce resolution[[w:Říšský ofsněm the(Svatá imperialříše Dietřímská)|Říšského insněmu]] v roce 1501 (Wertheimer, ps. 178), neverže again tonikdy expelnebudou Jews fromz GermanyNěmecka Židé vyháněni, wasbyla veryrychle quicklyv beliedrozporu bys thevyhošťováním expulsionsv ofletech 1503, 1504, 1506, 1507, 1512, anda 1516. APodobný similardekret decreez ofroku 1520 wasbyl revokedrevokován inpři considerationzvážení ofvelmi avysokých veryfinančních heavy money contributionkontribucí (ib. ppss. 175, 177; Pod. ps. 40; "Jahrbuch„Jahrbuch“," l.c. ps. 147). SystematicK persecutionssystematickým tookperzekucím placedocházelo underza the fanaticalfanatického [[w:Ferdinand I.; inHabsburský|Ferdinanda 1527I.]]. heV confirmedroce that1527 high-soundingstvrdil resolutionskvěle whichvypadající hadrezoluci beenschválenou agreed to by[[w:Vladislav LadislausJagellonský|Ladislavem II.]], butale inv roce 1541 hejednal negotiateds withčeskou thešlechtou Bohemiano noblesvyhnání for the expulsion of the JewsŽidů. For the first time a chargePoprvé ofbylo highvůči treasonnim wasvzneseno madeobvinění againstz themvelezrady; theybyli wereobviněni chargedze withspolčování intriguingse withs the TurksTurky; anda Ferdinand was most zealous in thebyl restorationtéměř ofhorlivým thezastáncem almostobnovení forgottentéměř regulationszapomenutého concerningnařízení theohledně distinctiveodlišujícího Jewishžidovského garboděvu (1541, 1544, 1551 ["Zeit„Zeit. für die Gesch. der Juden in DeutschlandDeutschland“," i. 251], 1571). InV roce 1540 (Kohut, ib. ps. 554; formerlydo every scholardoby hadmusel tokaždý payučenec twoplatit pfennigdva forfeniky hisza writingpsací materialsmateriál; Wertheimer, ps. 181) heuvalil imposedna aŽidy specialzvláštní propertydaň taxz upon the Jewsmajetku, compellingpřičemž eachkaždý onemusel topod swearpřísahou uponna theDesatero Decalogueuvést ashodnotu tosvého themajetku. valueV of his possessions. Inroce 1541 (ib. ps. 179) thebyli Jews,všichni withŽidé thes exceptionvýjimkou ofpatnácti fifteenrodin families,vyhoštěni werez expelled from PraguePrahy, greatlyk tovelkému thezadostiučinění satisfaction of[[w:Martin Luther|Luthera]] (Grätz, "Gesch„Gesch. der JudenJuden“," ix. 313), Ferdinand'snejvětšího bitterestFerdinandova enemynepřítele. InV roce 1554 theyale werebyli welcomeduvítáni backnazpět again,výměnou inza returnvelké forfinanční heavynáhrady; financialv considerations; inroce 1559 theybyli wereopět again expelledvyhoštěni, toaby bebyli readmittedopět twopřijati yearso laterdva roky později ("Gal„Gal'Ed,"Ed“ ps. 22; Pod. ps. 42). Again,A inznovu byl 1562-64proti thenim edictvydán ofedikt expulsiono wasvyhoštění launchedv againstletech them1562–64 (Wolf, Th. ps. 61, notepozn.), butale theaspoň warmthvřelost withse whichkterou the empresscísařovna (Pod. ps. 42) anda archdukesarcivévodové pleadedhájili thečást partŽidů, ofbyla theaspoň Jewsčástečně wasuspokojující atokolností leastdekretu. aV gratifyingroce incident1568 ofbyli thevyhnáni decree.z InKolína 1568a theyKutné wereHory expelleda fromv Kolin and Kuttenberg, and inroce 1571 fromz Matters-dorfVratislavic ("Hebr„Hebr. Bibl." iv. 149).
 
Vnitřní rozvoj komunity mezitím uspokojivě pokročil. V roce 1512 byla v Praze vytištěna první hebrejská kniha; židovský tiskařský podnik založený tehdy Gersonidem byl významnou předností komunity až do 18. století. V roce 1547 se nechala pocítit cenzura („Gal'Ed“, s. 20) a v roce 1559 podezření týkající se židovské modlitební knížky vedly k vídeňskému přezkumu všech hebrejských knih, které mohly být v Praze zabaveny. Dokonce ani věci vnitřní správy nebyly prosté zasahování úřadů; včetně stvrzení rabína Abrahama b. Avigdora, zvaného „Abraham Pražský“ (Kohut, ib. ss. 361, 582; srov. „Gal'Ed“, s. 121). Nešťastné spory v obci vedli v roce 1567 k tomu, že dohled nad židovskými záležitostmi převzaly české komory („Zeit. für die Gesch. der Juden in Deutschland“, i. 310).
The internal development of the community meanwhile had progressed satisfactorily. In 1512 the first Hebrew book was printed in Prague; the Jewish printing business founded there by the Gersonides remained the distinguishing feature of the community until the eighteenth century. In 1547 the censorship made itself felt ("Gal 'Ed," p. 20), and in 1559 suspicions professed concerning the Jewish prayer-book led to an examination in Vienna of all Hebrew books that could be seized in Prague. Even matters of internal management were not free from the interference of the authorities; e.g., the confirmation of the rabbi Abraham b. Abigdor, called "Abraham of Prague" (Kohut, ib. pp. 361, 582; compare "Gal 'Ed," p. 121). Unfortunate contentions in the congregation resulted in 1567 in the transfer of the superintendence of Jewish affairs to the Bohemian chambers ("Zeit. für die Gesch. der Juden in Deutschland," i. 310).
 
== Mordechaj Maisel ==
Řádek 47:
 
== Osmnácté století ==
Osmnácté století, v jehož poslední čtvrtině byly brány ghetta doširoka otevřené, bylo poznamenáno skvrnou na panování Marie Terezie, kterou nikdy neodstranily ani formální toleranční edikty. Připomínkou zcela bezbranné pozice Židů byla konfiskace jejich knih v roce 1715 (M. ss. 41, 359). Mohli doufat, že znovu získají milost svou výraznou loajálností, kterou poprvé vyjádřili v roce 1741 při příležitosti narození Josefa II. a první návštěvy císařovny v kostele (Kohut, ib. s. 655) a zejména znovu na hradbách Prahy v letech 1742 a 1743, kde se svolením svého rabína Jonathana Eybeschütze věrně bojovali proti Francouzům dokonce i na [[w:Jom kipur|den smíření]] ("Jahrbuch," l.c. s. 151). Jejich loajálnost byla odměněna ediktem z roku 1745, kterým byli bezdůvodně naráz, v počtu 60 000 duší, vypovězeni z Čech po vyplacení pokuty 160 000 zlatých. Poselstva z Benátek, Holandska, Anglie, Hamburku a dalších liberálních mocností přišla vniveč. Jonathan Eybeschütz psal francouzským obcím a dokonce papeži (Kohut, ib. s. 658). Zcela zahořklá ze zrady šlechty se moc rozhodla vytvořit z Židů exemplární příklad, zvláště proto, že nepřátelský císař [[w:Karel VII. Bavorský|Karel VII.]] jim prokazoval svou náklonnost, a proto, že [[w:Fridrich II. Veliký|Bedřicha Velikého]] lid považoval za „otce Židů“ (K. Bur. s. 3). Že moc sama nevěřila obviněním ze zrady ukazuje fakt, že nikde není uveden důvod vyhoštění a že později, v roce 1771, Češi sami bránili Židy před podobným obviněním (Wolf, Th. s. 69); o exkomunikaci židovských zrádců, vydáno v roce 1756 Ezechielem Landauem, viz H., 1894, s. 416; Wolf, Th. s. 64. Smutným výsledkem této ohavnosti, která zasáhla celou zemi, byla stagnace obchodu a otevřené stížnosti lidu nakonec přiměly úřady, aby nakonec přijali Židy zpět. Od vydání ediktu do jeho odvolání se zdá, že vyhnání mohli Židé uniknout pobytem v Kouřimi, Táboře, Jindřichově Hradci, Písku, Sušici, Vodňanech, Plzni, Stříbře, Klatovech, Rokycanech a Lounech. Byli ale vyhnání z následujících měst, kde žili před tím: Čáslav, Budějovice, Kutná HoraCheb a Litoměřice („Jahrbuch“, l.c. s. 188; na památku krvavé vlády Chorvatů v roce 1745, které mj. R. Jonah padl za oběť, se stále ještě vzpomíná svátek v České Lípě na 4. [[w:tevet|tevet]]; viz Kohut, ib. s. 658). Po tomto vyhnání byla Marie Teresie Židům příznivěji nakloněna než dřív (Wolf, Th. s. 60). Ale zákony jako [[w:familiantský zákon|familiantský zákon]] (Fr. Gr. s. 171), který omezoval počet manželství v komunitě, omezení uvalená na židovský obchod (Wolf, Th. s. 77), přísné trvání na nošení židovského odznaku (žlutého límečku na kabátě; zrušeno 1781; „Zeit. für die Gesch. der Juden in Deutschland,“ i. 27) a omezení uvalená na židovské lékaře (Wolf, Th. ss. 75–77; první lékař absolvoval studia v roce 1778) stále prokazovaly určitou intoleranci. Vše z toho ale naráz smetl [[w:toleranční patent|toleranční patent]] vydaný Josefem II. v roce 1782. Byla založena Pražská židovská čtvrť (1784); židovští lékaři dostali v roce 1785 svolení léčit křesťanské pacienty (Lieben, „Gal'Ed“, s. 18) a Židé byli povoláváni do vojenské služby (Kohut, ib. s. 757). I domácí podmínky pražských Židů se odpovídajím způsobem zlepšily. K velkému požáru z roku 1754 viz K. Heine, s. 43; Pod. s. 92. Sběratel knih David Oppenheimer položil základ židovské bibliografii. Jonathan Eybeschütz, žijící příklad destruktivního vlivu [[w:Šabtaj Cvi|Šabtaje Cviho]] (Kohut, ib. s. 680), a jeho oponent Ezechiel Landau byli hlavními učenci té doby. Na druhé straně Peter Beer a Herz Homberg usilovali o reformy židovských rituálů, ale setkávali se s rozhodným odporem, zejména proto, že Josef II. sám nechtěl mít nic společného s [[w:Moses Mendelssohn|Mendelssohnem]] a jeho „[[w:haskala|osvícenstvím]]“.
 
== Devatenácté století ==