Ottův slovník naučný/Pivo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ kat. |
m typo |
||
Řádek 21:
}}
{{Forma|proza}}
'''Pivo''' jest kvašený nápoj uměle vyrobený z ječmene a chmele (viz [[../Pivovarství|{{Prostrkaně|Pivovarství}}]]). '''P.''' podle výroby, podle země, podle místa i podle suroviny pojmenováno různě, tak anglické bledé ''ale'', černé ''porter'', ''stout'' (''brown'' a ''double''), belgické ''lambik'', ''mars'', ''faro'', německé ''Bock'', ''Salvator'', ''Kaiserbier'', ''Tafelbier'', pšeničné ''Weissbier'' (''Kühle Blonde''), rakouské ''švechatské'', ''plzeňské'', ''granát'', ''samec'' atd. '''P.''' jest důležitou pochutinou i potravinou; pro člověka tělesně pracujícího s mírou užívané jest bez následků škodlivých. Byť bylo množství výživných látek v pivě poskrovnu (příkl. u přirovnání s chlebem), jsou přece všechny obsaženy ve formě velice příhodné. Lehká ztravitelnost obsažených bílkovin a uhlohydrátů a trávení povzbuzující součástky chmele jsou velmi cennou vlastností, kdežto alkohol v tak příhodném poměru stává se prostředkem práci svalní povzbuzujícím. Alkohol a kyselina uhličitá v pivě jsou zplodiny kvašení, vedle látek méně závažných, jako jsou glycerin a kyselina jantarová.
{{Prostrkaně|Daň z piva}} čili {{Prostrkaně|pivní berně}} jest daň konsumní, kteráž byla vždy vybírána nepřímo, t. j. v některém stadiu výroby nebo oběhovém. Dle toho možno rozeznávati: 1. Daň ze suroviny, jež ukládala se podle množství užitého sladu, za účelem pak zjištění tohoto množství bývalo stanoveno, že má se užiti sladu jen v určité formě, na př. mletého, ve kterémžto případě pak se zjišťovalo množství jeho při mletí. 2. Paušalování daně podle velikosti nebo výkonnosti přístrojů zpracovacích, na př. kotlů. 3. Daň polofabrikátová podle množství a eventuální hutnoty vyrobené mladinky, z níž kvašením '''p.''' má povstati. 4. Daň fabrikátová podle množství piva vyrobeného nebo na př. do sklepů výčepníků k účelu prodeje uloženého. Vybírala se pak daň původně pravidelně způsobem propachtování, což děje se i nyní při jednotlivých t. zv. »přirážkách« kommunálních, nebo přímo v režii státní. Vedle daně na výrobek domácí bylo ovšem záhy clo jak na dovážené '''p.''', tak i na suroviny k výrobě jeho potřebné. O vývoji této daně v Čechách a v Rakousku viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 152. Poslední úprava daně pivní stala se I. dílem cís. nař. ze dne 17. čce 1899, ř. z. cís. 120, kdy daň za ''hl''° (stupeň hektolitrový čili saccharometrický) zvýšena na 17 kr. = 34 h a vyslovena možnost vybírati daň tuto podle údajů kontrolního přístroje měřicího (podobně jako u líhu), o jehož zavedení ve větších pivovarech právě se jedná. Sociálněpolitickému směru vyhovuje ustanovení o povolení slevy 5, 10 resp. 15% daně, pokud pivovar v ročním období výrobním nevyrobí více než 15.000, 5000 resp. 2000 ''hl'' mladinky. Nejnověji jedná se o nové zdanění piva k účelům zemským, vedle toho jest již množství t. zv. přirážek (pivní krejcar) rázu lokálního. ''[[Autor:Karel Domalíp|Dp.]]''
|