Máj (almanach 1860)/Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
n., z rozsáhlého Poznamenání jen první odstavec po str. 197 |
dokončení |
||
Řádek 54:
{{Oddělovač}}
'''Poznamenání.''' Pohádka tato jest jedna z nemnohých, jež netoliko všem Slovanům obecny jsou, ale i také ve svých variantech od prvotního základu svého nejméně se odchylují. Majíť ji Velko-Rusové, ve sbírce Afanasjeva pod titulem: „Марко-Богатый и Василий-Безсчастный“; Malo-Rusové, u Maksimoviče: „Марко-Богатый“; Rusové haličtí, dle Voljana: „Богачь и бѣдакъ“ (v rukopise); Srbové, ve sbírce Vukově: „Усуд“; Charváti okolí Varaždinského, u Veljavce: „Dečko išel iskat srečne i
Jakož pohádka naše Sudicemi se zapřádá, jichž jedna potom běh její mocně řídí: nápodobně počínají sudbou i jiné varianty její. Tak vypravuje skazka maloruská, že byl bůh noclehem u Marka bohatého, a že anděl v noci k němu přiletěv oznámil, kterak se tu noc narodili tři chlapci: jeden u kupce, druhý u sedláka, třetí u chuďasa, tázaje se boha, jaký každému přisoudí podíl? a bůh usoudil, že chuďasův syn bude vládnouti Markovým bohatstvím. — Dle skazky velkoruské přišli dva šediví stařečkové k Markovi bohatému na nocleh a uloženi sou na prosbu dceřinu do chléva. Tu praví jeden ke druhému: „Tam a tam narodil se sedlákovi syn; jaké mu dáme jmeno a co mu nadělíme?“ Druhý dí: „Nechť se jmenuje Vasilí Bezešťastný a nadělíme mu bohatství Markovo.“ — Jiná pohádka česká, dle Malého, vypravuje, že Kristus pán se svatým Petrem přišli do jednoho města královského ke studni. Petr žíznil a dívka služebná nedala se mu napíti, ale nejmladší dcera královská ochotně mu vody podala. „Jak se odměníme té dceři královské za její ochotnosť?“ táže se Petr, a mistr dí: „Dáme jí za muže zámeckého kuchaře.“ — V pohádce norvežské zvěstovali „hvězdáři“ bohatému Petru Kremerovi, že dcera jeho se provdá za syna mlynářova; pohádka pak německá praví obecně, že králi bylo „prorokováno“, že dcerka jeho bude ženou dítěte, ježto se tu a tu noc narodilo. — Ostatní všickni vypravovatelé neznají tohoto pěkného na sudbě založeného počátku, nýbrž i hned do prostředka vpadajíce praví, že král, kníže, bohatý kupec neb hospodský dceru svou přislíbil dáti tomu, kdo jisté poselství vykoná.
Toto pak poselství jest ovšem nejdůležitější stránka pohádky té; ležíť v něm pravé její jádro, ježto nalezše, ostatnímu allegorickému přiodění snadno porozumíme.
V pohádce německé posílá král pro ''tři zlaté vlasy Čertovy''; v norvežské bohatý Kremer pro ''tři péra z dračího ocasu''; v moravské jedné rozmarná princeska pro ''tři péra z draka'' z pozačerveného moře, a v druhé král pro ''tři pérka z mořského Patoše'', anebo pro ''tři vlasy ze Sybilly, která se točí nad Babylonskou věží'', ve slovenské dle Skultety’ho a Dobšinského bohatý hostinský pro ''tři péra z draka'' a spolu hledat ''zlého i dobrého''. V pohádce maloruské jde Ivan z rozkazu Marka bohatého k ''věščúnu Lidojedu'' se zeptat, jak veliké jest Markovo bohatství, a ve velkoruské Vasilí Bezešťastný k ''caru Zmiju'' pro daň za 12 let, a přitom se poptat po 12 korábích Markových, které mu po 3 leta nepřicházejí. V českých některých variantech posílá král anebo kníže pro ''tři vlasy s obra zlatohlavého'', a bohatý kupec pro ''tři péra ze zlatého ptáka'' a jinde pro ''tři slunečná péra'', jakož i nahoře král pro ''tři zlaté vlasy Děda-Vševěda'', kterého pohádka též sluncem býti praví; a konečně v pohádce české, dle Malého, i ve slovenské, dle Rimavského, vysílá král přímo ke ''Slunci'', aby se ho vyslaný zeptal, proč do poledne vzhůru vystupujíc víc a více hřeje, a po polední k západu se sklánějíc v teplotě umdlívá? V pripovjedce charvatské jde sedlákův syn z nařízení hraběcího hledat ''štěstí i neštěstí'' (srečnu i nesrečnu vuru), a v pohádce srbské chudý bratr ze svého vlastního puzení k ''Osudu'', jeho se zeptat, proč mu neudělil lepšího štěstí? nápodobně jako v pohádce halickoruské chudý bratr na východ putuje za svým ''štěstím''.
Z tohoto přehledu patrno jest, že vypravovatelé českoslovenští ze všech nejméně zahalují věc, které se v pohádce této hlavně dotýče, určitě o slunci mluvíce. Tři péra se slunečného ptáka, tři vlasy se zlatohlavého slunečného stařečka, jinak také tři sluneční paprskové, znamenají působení slunečné v trojí říši přírodní: ve vzduchu, na zemi a ve vodě. Pro ukrácení odkazuji tuto na článek v Časopise musejním 1857 str. 268 a 390: „O dvojici a trojici ve slovanském bájesloví“, k němuž pohádka tato jistou měrou jest dalším dokladem. Ukázánoť ve článku dotčeném, že slunce na výroční pouti své zodiakem neb svorem nebeským v povaze dvojí se jeví, totiž od zimního až do letního slunovratu na obloze zhůru vystupujíc, v povaze dobré jakožto obnovitel přírody; od letního pak až zase do zimního slunovratu vždy víc a vice klesajíc, v povaze zlé jakožto zhoubce, přírody; a protož slove v bájesloví v prvním případě bohem dobrým, Bělbohem, a v druhém případě bohem zlým, Černobohem, čertem, drakem a t. d. Tato nynější pohádka neb báje vztahuje se, jakož větší díl mythologických pohádek slovanských, k zimnímu slunovratu. Zlatohlavý obr, zlatovlasý čert, car Zmij, drak, mořský Patos a český stařec Vševěd, je slunce zimního polousvoří, kteréžto pro svou zhoubnou povahu také slove Lidojedem. Vševědem nazývá se proto, že slunce, toto „boží oko“, všecko vidí a tudíž i všecko ví. Z té příčiny také v pohádce maloruské jest věščúnem t. věštcem a v moravské Sybillou. Tato pak jeho věští povaha zvláště se projevuje v touž dobu zimního slunovratu, kdež slunce stařeček na lůně matky své odpočívá, aby potom co nově zrozené zlatovlasé dítko zase vstalo; tehdá totiž odpovídá v pohádce věštně k otázkám, jež vyslaný přináší, jakož právě také v touž dobu zimního slunovratu, t. v čas dvanácti nocí, od štědrého večera až do tří králů, v pověrných obyčejích národních věštby vůbec se provozují, majíce všecky svůj smysl v tom, že slunce, ježto se nyní znova zrozuje, jest obnovitelem přírody, tvůrcem roku nastávajícího a že takto jim již napřed usouzeno jest, co se komu v tom roce dostane za podíl. Z té příčiny v pohádce srbské slove vůbec Osudem. Pohádka varaždinská, posílajíc hledat „štěstí i neštěstí“, jakož i slovenská posílajíc za „zlým a dobrým“, míní tím nadřečenou dvojí povahu, kterou slunce projevuje v kruhu ročním, dobrou a zlou; kdež naproti tomu pohádka halickoruská, dle které chudý jde na východ svého „štěstí“ hledat, má na mysli slunce jen co dárce dobrého.
Přechod od zimního polousvoří k letnímu, zimní totiž slunovrat, naznačuje se tuto v pohádce vůbec mořem, v ruských pak variantech řekou a v pohádce varaždinské velkou vodou. Přes to moře neb řeku převáží převozník — slovanský Charon, jehož některé české varianty také čertem neb obrem učinily. V moravské pohádce jsou převoznicemi tři čarodějnice, ježto se v počtu svém hodí jednak k sudicím v pohádce české, jednak k onomu trojímu působení slunečnému v přírodě, pro něž bůh slunečný nazván Triglavem. V srbské pohádce voda sama přenáší; ve varaždinské a jedné slovenské jest ryba převozníkem; ve velkoruské pak pohádce leží ''kyt-ryba'' přes moře, lidé po ní chodí a jezdí, a má ležeti dotud, pokud nevyvrhne z moře 12 korábů Marka Bohatého. Netřeba dovozovati, že se těmi 12 koráby míní 12 měsíců ročních, jež od zimního slunovratu berou svůj počátek. K těmto dvanácti korábům ruským právě se hodí 12 koní v pohádce české, jež tolikéž znamenají 12 měsíců.
Co se pak dotýče otázek, k nimž slunce v osobě Děda-Vševěda i v jiných podobách svých odpovídá, ty všecky se vztahují na obnovení přírody, ač mnohé jich porušeným podáním za dlouhý čas velmi zatemněny jsou. Strom, jenž přestal ovoce nésti, nalézá se kromě pohádek českých i ve slovenské, ve varaždinské a v německé pohádce. Voda, jež přestala téci anebo se zkazila, přichází v pohádkách českých, moravských, pak v německé a norvežské; k čemuž náleží také voda, jež v sobě nemá plodu, v pohádce srbské, varaždinské a slovenské. Pohádky české, moravské a slovenské, potom varaždinská a norvežská mluví též o dceři královské, kteráž onemocněla, zkameněla aneb ukradena byla — jestiť to příroda v době zimní. Ve slovenské pohádce oslepl král, proto že zpyšněv chtěl se vyrovnati Bohu — rozuměj tuto zatmělé slunce zimní proti slunci letnímu. V pohádce maloruské přichází vyslaný k větrnému mužíku na mohyle, jenž se dotknutím holi rozsype a pod ním veliké bohatství se objeví; v pohádce pak velkoruské praví se totéž o starém dubu — bohatstvím tuto rozuměti se mohou zase nové plody přírodní, jež ze sutin starého roku se vyvinou. Konečně mluví pohádka slovenská, již sepsal Dobšinský, také o dvou velikých ohnivých skalách, ježto srážejíce se jedna o druhou, nechtí vyslaného propustiti. Totoť jest buď variant ku přívozníkovi, anebo náleží do jiné pohádky; složenať jest tato pohádka slovenská ze dvou rozličných variantů, jichž jeden k moravskému a druhý k varaždinskému vypravování se hlásí, a nad to něco i z jiných pohádek, do kruhu tohoto nenáležitých, přičiněno, jako zámek „boha větrů“ na myší nožce se vrtící, jenž upomíná na Ježibabinu chaloupku na slepičích nožkách v pohádkách ruských. Záslužně by byl učinil pan vzdělavatel, kdyby byl oba varianty, tak jak mu byly zaslány, podlé sebe postavil. — Pohádka česká u Malého nezná žádného přívozníka, jenž v pohádce této jest věcí podstatnou a v jiných variantech nikdež se nepohřešuje; na konci pak vypravuje o svatbě dcery královské s čarodějným trpaslíkem, o čemž zase žádná jiná pohádka skupení tohoto nic neví. Tento přídavek i proto také se nehodí k pohádce té a vůbec k žádné slovanské, že trpaslík, něm. <span lang="de">zwerg</span>, v báji slovanské vůbec nižádného místa nenalézá.
Místo slunečné matky mají pohádky některé, totiž varaždinská, slovenská Dobšinského a norvežská, královskou pannu, kterouž vyslaný vysvobodí a potom otci jejímu navrátí. Toto však zase z jiného kruhu pohádek přejato jest, kdež mládenec na to vychází, aby té panny z dračího zajetí dobyl, kterouž si potom béře za manželku.
A jakož pohádka česká se dokonává tím, že král, obluzen mocným lákadlem, stane se střídníkem přívozníkovým, dojda takto pokuty za své zlé skutky: podobně i v pohádce maloruské, německé a norvežské lakotný kupec anebo král, omámen nesmírným bohatstvím, jež vyslaný s sebou přivezl, pro ně také na cestu se vydává; v pohádce pak velkoruské Marko Bohatý, rozhněván na cara Zmije, že Vasilího neusmrtil, ubírá se k němu, aby ho za to pokáral, a stává se též převozníkem. V pohádce varaždinské jde hrabě sám také hledat „srečnu i nesrečnu vuru“, jsa žádostiv většího bohatství, a když přišel ku převozné rybě, utopila ho. Ostatní všickni vypravovatelé, ačkoliv jinak o převozníkovi mluvíce, a kterak můž býti vysvobozen, však nechávají ho nevysvobozeného.
Že pak okolní sousedé Slovanů, Němci, Norvežčané a Čuchonci touž pohádku také znají, není divu, povážíc, jak snadno jest ústní takové podání přenésti přes jazykové hranice. Co se však podivné příbuznosti pohádek německých sbírky Grimmovy se slovanskými zvláště dotýče, sluší na paměti míti, že v té věci proslulý Vilém Grimm sebral i sepsal veliký díl svých „německých“ pohádek v Erdmannsdorfě v pruském Slezsku, v okresu Lehnickém, v krajině, kteráž právě uprostřed mezi českomoravskými, polskými i lužickými Slovany leží, a jsouc nyní sice jazykem německá, však ve svých obyčejích a starobylých podáních nikdy slovanskou býti nepřestala. A tak i Petr „Kremer“ v pohádce norvežské zjevně upomíná na stereotypního kupce v pohádkách ruských.
{{Konec formy}}
| |||