Ottův slovník naučný/Kalendář: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m + kat. |
m link fix |
||
Řádek 26:
Ze všech '''k'''-ů starověkých nejdůležitější jest '''k.''' {{Prostrkaně|juliánský}}, nazvaný tak dle původce svého C. Julia Caesara, z něhož odvozen byl '''k.''' křesťanských národů středověkých. Starší '''k.''' římský a jeho vývoj není posud úplně bezpečně znám a je stále předmětem vědeckých sporů. Založen byl na roku lunisolárním. Časem však uveden byl ve zmatek (a sice nikoli z nevědomosti, nýbrž z důvodů politických a sakrálních) tou měrou, že oprava a nové jeho uspořádání stalo se potřebou obecně cítěnou. Opravu tu učinil konečně diktátor C. Julius Caesar v roce svého třetího konsulátu (46 př. Kr. ). Pro další vývoj ve středověku nejdůležitější části reformy Caesarovy jsou následující: ustanovil délku roku tropického na 365<sup>1</sup>/<sub>4</sub> dne a konstruoval čtyřletý cyklus o 1461 dnech, jež rozdělil na jednotlivá léta tak, že vždy první rok cyklu měl býti rokem přestupným o 366 dnech, po němž měly následovati tři roky obyčejné po 365 dnech. Po uplynutí takového čtyřletého cyklu měl následovati nový začínající zase rokem přestupným. K vůli umožnění přechodu od staršího římského '''k'''-e k novému ustanovil Caesar diktátorským ediktem, jímž opravu svoji prohlásil, že běžící rok ''C. Julio Caesare III. M. Aemilio Lepido cos.'' (708 od zal. Říma dle letopisu Varronova) má mimořádným vsunutím 67 dní míti celkem 445 dní. Dle našeho způsobu počítání trval tento rok, ''annus confusionis ultimus'' (rok zmatku poslední) zvaný, od 13. října r. 47 do 31. pros. 46 př. Kr. Prvním měsícem učiněn byl od Caesara {{Prostrkaně|januarius}}, protože římští konsulové již od r. 153 nastupovali 1. januaria svůj úřad. Počet dní celého roku rozdělil Caesar mezi jednotlivé měsíce takto: Januarius 31, Februarius 28, Martius 31, Aprilis 30, Maius 31, Junius 30, Quintilis 31, Sextilis 31, September 30, October 31, November 30 a December 31 dní. Co se týče vnitřního rozdělení měsíců, podržel Caesar nepohodlný systém starořímský, dle něhož v každém měsíci mají tři dni určité jméno. První den v měsíci sluje vždy {{Prostrkaně|Kalendae}}. Další dva určitě označené dny jsou {{Prostrkaně|Nonae}} a {{Prostrkaně|Idus}}; postavení jejich je dvojí; některé měsíce (januarius, februarius, aprilis, junius, sextilis [pozdější augustus], september, november, december) mají Nony 5. dne a Idy 13, kdežto v ostatních měsících připadají Nony na 7 a Idy na 15. Ostatní dny počítají se od těchto určitě jmenovaných nazpět, a sice dle římského způsobu tak, že den, od něhož se počítá, počítán je spolu, tak na př. 9. leden označuje se jako pátý den před Idami (''V. Idus Januarias''). Den přestupný (''dies intercalaris''), vracející se vždy po čtyřech letech, umístil Caesar v měsíci februariu, vykázav mu místo mezi terminalie (připadající ''a. d. VII. kal. Martias'') a mezi regifugium (připadající ''a. d. VI. kal. Martias''); aby označení ostatních dnů před dnem přestupným mohlo býti ponecháno beze změny jako v letech obyčejných, dáno dni přestupnému zvláštní jméno, nejdříve říkáno mu asi prostě ''dies intercalaris'', později ''dies bisextus'' (viz [[../Bisextum|{{Prostrkaně|Bisextum}}]]). Den přestupný souhlasí s naším 24. únorem. Církev římská, abychom se otázky té dotkli již v této souvislosti, převzala také toto vnitřní rozdělení měsíců a zachovala též zvláštní postavení; v letech přestupných jest světci, jehož den připadá v obyčejném roce na 24. únor, zasvěcen 25. únor atd.
Již za živobytí Caesarova učiněna byla v zařízení jeho '''k'''-e malá změna, že r. 44 př. Kr. k návrhu M. Antonia bylo usneseno, by měsíc quintilis příště ku poctě diktátorově nesl jméno ''Julius''. Brzy po smrti Caesarově uveden '''k.''' znovu ve zmatek tím, že dny přestupné vsouvány byly předčasně (v 36 letech vsunuto bylo 12 dní přestupných místo 9). Chybu tu odstranil pak Augustus r. 8 př. Kr. (746 od zal. Říma) nařídiv, že nejbližší den přestupný má nastati teprve r. 8 po Kr. (761 od zal. Říma). Po prohlášení této opravy dáno bylo usnesením senátu měsíci dosud zvanému Sextilis jméno {{Prostrkaně|Augustus}}, takže jména obou reformátorů '''k'''-e žijí v díle jejich dále. Od těch dob nenastala v '''k'''-i juliánském žádná podstatnější změna. Také křesťanští národové středověcí podrželi '''k.''' juliánský ve všech jeho podstatných kusích. Tak zejména podrželi též juliánské rozdělení roku na měsíce. Měsíc rozdělen byl po způsobu židovském na týdny po sedmi dnech, jež u rozličných národů měly rozličná jména odvozená namnoze z jmen pohanských bohů a bohyň. Církevní označení týdne bylo: ''Dies dominicus'' nebo ''dominica'' (neděle), ostatní dni až do pátku nazývány pak ''feria secunda'' atd. až ''sexta'', sobota slula ''sabbatum'' nebo ''feria sabbati''. Den před svátkem slul ''vigilia'', den před vigilií ''praevigilia''; označení toho však užíváno jen při svátcích zvláště významných. Největší svátky byly: vánoce, velikonoce, svatodušní svátky (letnice) a všech svatých, jimž dohromady říkáno též ''quatuor natalia''. Sedmý den po svátku slul ''octava''. Všecky svátky jsou buď stálé nebo pohyblivé. Z pohyblivých jsou nejdůležitější velikonoce, na nichž závisí většina ostatních svátků pohyblivých a celé uspořádání '''k'''-e. Poněvadž pak velkonoce mohou připadnouti na 35 různých dní, může míti '''k.''' křesťanský 35 různých forem. K vypočítání velikonoc sloužila celá řada technickochronologických zařízení (v. [[../Chronologie|{{Prostrkaně|Chronologie}}]] str. 124), z nichž nejdůležitější je {{Prostrkaně|kruh měsíční}} (viz [[../Cyklus|{{Prostrkaně|Cyklus}}]]).
Chronologie středověká vůbec měla dvě vady. Předně byla délka tropického roku Caesarem nesprávně určena na 365<sup>1</sup>/<sub>4</sub> dne, t. j. asi o 11<sup>m</sup> 14<sup>s</sup> více než je ve skutečnosti. Za druhé t. zv. Metonův cyklus (v. [[../Cyklus|{{Prostrkaně|Cyklus}}]]) o 235 synodických měsících, jehož užíváno bylo ve středověku k cyklickému určování novoluní, nerovnal se přesně 19 rokům juliánským, nýbrž byl asi o 1<sup>h</sup> 29<sup>m</sup> 1<sup>·</sup>5<sup>s</sup> kratší. Nastupovaly tudíž skutečné rovnodennosti a nové měsíce v juliánském '''k'''-i vždy o něco dříve vzdalujíce se od míst v cyklu jim vytčených, a sice vzrostl tento rozdíl při rovnodennosti za 128 let a při nových měsících za 308 let na plný 1 den. Následkem toho musily se dny kalendářní vždy více vzdalovati od původního svého postavení k rovnodennosti a novoluní nadcházelo v době, kdy dle cyklického výpočtu stáří měsíce bylo o něco větší. Tím se stalo, že zvláště výpočty týkající se velkonoc nebyly v souhlase se zjevy nebeskými, dle nichž se měly říditi.
| |||