|
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Kreolové
| PŘEDCHOZÍ = KreolinkyKreoliny
| DALŠÍ = Kreón
}}
{{Textinfo
|TITULEK=CikániKreolové
|AUTOR=[[Autor:KarelJiří ChudobaStanislav Guth-Jarkovský|ChudobaJiří Stanislav KarelGuth-Jarkovský]]
|POPISEK=
|ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 125–126. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni28ottogoog#page/n80n136/mode/2up Dostupné online.]
|VYDÁNO= 1900
|ISBN=
}}
{{Forma|proza}}
'''Kreolové''', výraz ze špan. ''criollo'', který znamená každé domorodé individuum cizí, tedy i barevné raçy vůbec. Avšak výrazu toho. užívá se jen o Evropanech a o černoších rozených v některých částech Ameriky a o potomcích špan. a port. kolonistů na zap. pobřeží Afriky a v Indii. Na ostrovech antillských všichni černí i bílí rození na ostrovech slovou kreolové'''k.''' proti kolonistům rozeným v Evropě, kteří slovou {{Prostrkaně|chapetones}}. V Mexiku (a i jinde) kreolové'''k.''' jsou čisté krve (''sangre azul'') a nově přibylým kolonistům evropským říkají tam posměšně {{Prostrkaně|gachupinos}} (z azteckého slova ''gatsopin'', t. jezdec, vlastně polo člověk, polo kůň). Kreolové'''K.''' brazilští, t. j. běloši domorodí v Brazilii, říkají si Brasileiros na rozdíl od Portuguesos legitimos, Portugalců rozených v Evropě; prví jsou ''filhos da terra'', druzí ''filhos do reina''. Přes svoje tvrzení kreolové'''k.''' nejsou nijak »modré krve«, t. j. čisti a nesmíšeni. Mnozí autorové jmenují kreolovély'''k'''-ly všecky potomky bělochů s mulatkami neb jinými běloškami indickými. Kvarterony a kvinterony kreolské často nelze rozeznati. Ku kreolům'''k'''-lům počítají se také {{Prostrkaně|Ladinové}} v Guatemale a Nicarague. Kreolové'''K.''' jsou obyčejně lidé silní, dobře rostlí, švižní, odhodlaní, živí a duchaplní, plní obrazotvornosti, někdy také domýšliví, nestálí a malicherní; všichni vynikají silným vlastenectvím lokálním. Jest několik jazyků kreolských, jimiž mluví zejména kreolové'''k.''' černí. Jsou to umělá podřečí v tropické Americe, jakési jargonjargony, asi jako lingua franca při Středozemí, smíšeniny španělštiny, frančiny a angličiny. Srv. A. Coelho, Os Dialetos romanicos on neo latinos in Africa, Asia e America; »Boletin Soc. de Geographia de Lisboæ 1884Lisboa« – 18861884—1886; Oelsner-Monmergué, Der Kreole (Berlín, 1847); Thomas, The theory and practice of Creole grammar (Port of Spain, 1869); Saint-Quentin, EtudeÉtude sur la grammaire créole (Paříž, 1872). ''[[Autor:Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Gh.]]''
{{Konec formy}}
|
