Ottův slovník naučný/Paříž: Porovnání verzí

{{Prostrkaně|Dějiny}}. První zmínka o '''P'''-i děje se u Caesara, za jehož času '''P'''. byla sídlem keltského kmene {{Prostrkaně|Parisiů}} a slula ''Lutuhezi'', t. j. vodní obydlí, u Římanův a Řeků ''Lucotitia'' či ''Lutetia''. Caesar svolal sem r. 53 př. Kr. gallský sněm a dal zde stavěti svoje britské loďstvo učiniv '''P'''. svým říčním přístavištěm. Odtud také znak '''P'''-e, loď na vlnách. Lutetia účastnila se také odboje Vercingetorigovar. 52, načež Labienus ji pobořil a přivedl k poslušnosti. Potom znova byvší vystavěna '''P'''. šířila se po levém břehu Seiny a v I. nebo II. stol. zbudovány zde arény (zbytky nalezeny v ulici Monge). Koncem III. stol. císař řím. Constantinus Chlorus dal si zbudovati v těchto předměstích palác (zbytky z něho v Musée Cluny), jejž pak rozšířil cisař Julian Apostata. Mimo to rádi pobývali v '''P'''-i také Konstantin Vel., constans, Valentinian I., Valens a Gratian, který padl v okolí '''P'''-e v bitvě proti Maximovi. Stálý tábor, obklopený silnými zdmi, rozkládal se v nynější ulici Soufflot. Tehda nebo ve IV. stol. Lutetia začala jmenovati se ''Civitas Parisiorum'', také ''Parisii'' nebo ''Parisia''. Roku 406 byl opevněn ostrov Cité a v pol. V. stol. na místě chrámu Jovova vznikly dva chrámy křesť., St. Etienne a Notre Dame, a do téže doby padá legenda o sv. Genovefě, patronce '''P'''-e. Roku 497 vtáhl do města Chlodvik a učinil r. 508 '''P'''. svou residencí, a králové z rodu Meroveovců sídlili dílem v paláci Julianově, dílem v bývalém paláci prokonsulském v Cité. Na obou březích byla založena dvě opatství, St. Pierre a St. Paul (později St. Geneviève a St. Germain des Prés) a '''P'''. vzrůstala s mocí Meroveovců, s kterou však také klesala tak, že za prvních Karlovců měla jen význam hlavn. města hrabství pařížského, jsouc za Karla Vel. toliko sídlem hraběte pařížského. Trpěla mnoho vpády loupeživých Normanů a obležení z let 885–886, trvající 13 měsíců, jest prvním z vynikajících. Normané jen velikým výkupným dali se pohnouti k odchodu. Od IX. stol. vyvíjely se zvláště školy kathedrály Notredamské a po odvrácení nebezpečí normanských začala růsti předměstí pařížská zvláště na břehu pravém. Roku 987 Hugo Capet prohlásil '''P'''. hlavním městem Francie. Asi v l. 1020 '''P'''. byla opevněna po druhé, Na vysokém učení pařížském proslavil se Guillaume de Champeaux, jeho žák Abélard a jejich nástupci, tak že o mistrech pařížských mluvilo se jako o sedmi mudrcích a na universitě pařížské studovali příslušníci všech národů, aby byli zde uvedeni v tajnosti vědy scholastické, která se zde mistrné přednášela. Také ruch stavební se počíná, neboť r. 1163 zahájena stavba nynější kathedrály. Vedle toho vyvíjel se také průmysl a obchod, valně podporovaný příznivou polohou města a ochranou království. Veliký trh, který co rok býval konán v červnu na široké pláni mezi '''P'''-í a St. Denis, a proslulý zákonník pro cechy, jejž sestavil [[../Boileau|Etienne]] {{Prostrkaně|[[../Boileau|Boileau]]}} (v. t.) r. 1258, dokazují, kterak záhy '''P'''. hospodářsky se povznesla. Tehda správa města byla v rukou t. zv. ''prévôt du roi'' (první r. 1060), který jménem královým vykonával spravedlnost a policii. Municipální záležitosti spravoval ''prévôt des marchands'' (první r. 1263) s přísedícími a 24 konšely, jež volilo obchodnictvo. Za Filipa Augusta v l. 1190–1220 '''P'''. opevněna po třetí v rozměrech daleko širších a hradby v délce 6 ''km'' opatřeny 100 kulatých věží a 20 branami. '''P'''. měla asi 100.000 obyv., 33 farností a 220 ulic, v nichž za téhož krále vyskytuje se poprvé dláždění. Zřizovány tržnice, veřejné kašny, veliký hřbitov a počato se stavbou Louvru. Učení pařížské povýšeno na studium generale čili universitu, jež čítala 20.000 posluchačů, nejvíc na fakultě theologické. V první pol. XIV. stol., kdy v '''P'''-i mor uchvátil třetinu obyvatelstva, vzbouřilo se občanstvo utiskováno jsouc panovníky z rodu Valois, kteří potlačivše odpor přeložili svoje sídlo na pravý břeh Seiny, kde sídlil předtím vítězný občanský prévôt [[../Marcel|Etienne]] {{Prostrkaně|[[../Marcel|Marcel]]}} (v. t.) do r. 1357. Tehda město mělo 150.000 obyv. Karel V. založil nové sídlo královské hôtel St. Paul a proti Angličanům, jakož i proti buřičským choutkám Pařížanů zbudoval Bastillu. V jeho snahách, provésti četné veřejné práce obecně užitečné (nové mosty, přístaviště, kryté stoky), podstatně jej podporoval prévôt Hugues Aubriot. Ale za Karla VI. došlo k novým bouřím a to pro veliké daně vypsané od vladaře vévody z Anjou, avšak lid ozbrojený kladivy (odtud sluli ''maillotins'') záhy byl zkrocen a svobody městské odstraněny. Na ochranu království '''P'''. teď již nemohla spoléhati, tím méně, když bylo samo seslabeno a sídlo jeho bývalo začasté mimo '''P'''. Za to vyvíjelo se občanství, jež stalo se nadále vládnoucím živlem v pařížské vzdělanosti a utvořilo vlastního pařížského ducha, jak se projadřuje v soudobé literatuře. Roku 1464 zavedena tu pošta, r. 1470 založena první tiskárna (v Sorbonně) a zřízeny medicinské ústavy universitní. Krátký čas, koncem stol. XV. a zač. XVI., zdálo se, jakoby aspoň umělecká kultura rozbila svůj stánek mimo '''P'''., neboť počátkem renaissanční periody hromadila se knížecí a panská sídla v Touraine. Ale už v polovici XVI. stol. '''P'''. dobyla si své vlády zpět i v této věci a za Františka I. byla středem nejen vědecké, ale i umělecké činnosti Francie. Místo Louvru zbudován velikolepý palác, r. 1533 počato se stavbou nové radnice a založena král. kollej, později Collège de France. Za vojen hugenotských '''P'''. stála na straně katolické a v noci bartolomějské dne 24. srp. 1572 zavražděno tu na 2000 Hugenotův. '''P'''. pak byla obléhána, trpěla morem a hladem, při němž 13.000 osob pomřelo, a když 15. květ. 1588 do '''P'''-e vtáhl vévoda de Guise s vojskem katol. ligy, nastal boj barrikádový, načež Jindřich III. byl vyhnán a '''P'''. vzdala se Jindřichu IV., ale teprv když tento přestoupil ke katolicismu r. 1594, nastal klid a '''P'''. mohla se opět vyvíjeti. V těch dobách rozšířeny Tuilerie, založen Place Royale, zbudována nábřeží a knihovna. Roku 1615 Maria de Medici položila základ k pal. Luxemburskému. Za Ludvíka XIII. strženy hradby a brány a zřízeny na nich vnitřní čili veliké boulevardy, zal. r. 1642 Faubourg St. Germain, Jardin des Plantes, ústavy vědecké, akademie, zbudovány četné kostely a rozšířena předměstí St. Honoré a St. Antoine. Ačkoli za nezletilosti Ludvíka XIV. '''P'''. trpěla bouřemi frondy (druhý den barrikád 26. srp. 1648 a 2. čna 1652 sražka vojsk frondy s král. vojskem, viz {{Prostrkaně|[[../Fronde|Fronde]]}}), i přes to, že Ludvík XIV., přeložil své sídlo do Versailles, kde zůstalo až do r. 1789, přece '''P'''. zůstávala středem francouzské společnosti. Triumf království za Ludvíka XV. (1643–1715) byl ovšem také s prospěchem vzrůstu a okrase města, byť toto po stránce samosprávy hrálo úlohu dosti nepatrnou, ježto králové víc a více přistřihovali její svobody. Umění i literatura slavily v XVII. stol. v '''P'''-i svůj zlatý věk, zřízena byla opera, Théâtre français, před Tuileriemi založena zahrada (1664), elysejská pole, nová nábřeží a přístaviště; zbudovány triumfální brány, hôtel des Invalides, nalezinec, všeob. nemocnice, kollej des QuatreNations, později Palais de l'Institut, pont Royal, kolonnáda Louvreská. V tu dobu spadá také první osvětlení ulic 6500 svítilnami a rozdělení '''P'''-e na 20 policejních okresů (1702). Roku 1728 označeny ulice tabulkami, domy číslovány a místo svítilen zavedeny kandelábry. Roku 1751 zbudována vojenská škola na poli Martově, pak Hôtel des Monnaies, kostel Madeleiny, place Louis XV (nynější de la Concorde) s kolonnádami a vypěstovala se architektura t. zv. hôtelů, t. j. soukromých domů nebo paláců franc. šlechty, docela rozdílná od palácové architektury italské, vypočítaná na úplné odloučení domu od ulice a snažící se převésti tichou venkovskou villu do hlučného města, nikoli nádhernou na venek, ale za to tím bohatší a úpravnější uvnitř. Nejvíce však byly fedrovány dekorativní uměny, jež tehda začaly vlásti celé Evropě, zvláště od časů Colbertových, velikého fin. ministra Ludvíka XIV. Dne 10. ún. 1763 dojednán v '''P'''-i mír, kterým ukončena vojna koloniální. Za Ludvíka XVI. vystavěn Odéon a král žil s městem ve stycích velmi příjemných, jakož svědčí slavnosti strojené na jeho počest v Hôtelu de Ville r. 1782 a ochota, se kterou Pařížané volívali králem navrženého prévôta. Nové hradby z r. 1726 byly r. 1786 znova rozšířeny k zamezení podloudnictví, dobudováno Théâtre français, veliká opera a opera italská (Opéra Comique). Centralisace nabyla vrcholu za revoluce (viz {{Prostrkaně|[[../Francie|Francie]]}}, str. 591 a sl.) a doby následující (1789–1804). Jenom v prvních letech revoluce vývoj '''P'''-e poněkud se zastavil, a Londýn hrozil ji překonati, ač již za doby direktoria (1795) a zvl. za prvního císařství r. 1804–1814 vrátil se starý její význam. Co Napoleon ukořistil na svých válečných výpravách, přišlo do jeho hl. města, jehož politický zájem snažil se odvrátiti čilým ruchem stavebním. Počal budovati křídlo spojující Louvre s Tuileriemi, prorazil ulici Rivoli a stavěl bursu; na jeho rozkaz vznikly trhy, mosty, nábřeží a kanály, ale při jeho pádu většina zůstala nedokončena. Roku 1814 '''P'''. byla obléhána 100.000 m. silným vojskem spojencův a 31. břez, t. r., když Napoleon den před tím byl poražen před '''P'''-í, město se vzdalo, načež král pruský a císař ruský slavili svůj vjezd do '''P'''-e v čele 36.000 mužů, za jásotu obyvatelstva válčením stálým už zemdleného; potom Napoleon vzdal se trůnu a byl dopraven na ostrov Elbu. Dne 30. květ. za Ludvíka XVIII. podepsán první mír pařížský mezi Francií a spojenci a 1. čna vojsko spojenecké z '''P'''-e odtáhlo. Když pak 1. břez. 1815 Napoleon znovu přistal v Cannech, král prchl z '''P'''-e a 20. břez. hl. město vítalo císaře znovu. Dne 1. čna slaveno obnovení císařství velikou slavností na poli Martově, ale po bitvě u Waterloo vojsko spojenecké přitáhlo znova před '''P'''., kterou byl Napoleon již 25. čna opustil navždy. Dne 7. čce vtáhli do '''P'''-e spojenci; gen. Blücher uložil městu válečnou kontribuci a vítězové odnášeli z '''P'''-e poklady dříve jim odňaté. Po dlouhém jednání smluven 20. list. druhý Pařížský mír s Ludvíkem XVIII., který se byl vrátil 8. čce t. r. Za periody restaurační (1814–30) nastal v životě '''P'''-e velikolepý vzmach: literatura a umění znovu dobývaly světové své nadvlády. Jen že vláda reakcionářskými úkazy dráždila lid, který zvlášť v předměstích vracel se k ideám revolucionářským, jež měly za následek červencovou bouři 27.–29. čce 1830, za Karla X. Dělníci porazili vojsko pod maršálkem Marmontem a Bourbonové padli, načež bourgeoisie uvedla na trůn Orléanovce. S obnovenou horlivostí ujal se Ludvík Filip plánu Napoleona I. k vybudování moderní '''P'''-e: dokončena Madeleina, brána de l'Etoile, postaven obelisk Luxorský na pl. de la Concorde, červencový sloup na náměstí Bastilly, založeny stoky atd. nákladem více než 100 mill. fr. Roku 1840 usnesl se parlament na nynějším opevnění '''P'''-e. Všechen stavební ruch však byl převýšen za Napoleona III. (1848 presid. republiky, r. 1852–70 císař), který postavil r. 1853 prefekta Jiřího Eug. {{Prostrkaně|Haussmanna}} v čelo seinského departementu. Jím stala se '''P'''. městem moderním, jehož rozloha a zařízení nejen ve Francii, ale také v cizině staly se vzorem. Počátek byl učiněn proražením sev.-jižní tepny Boul. de Strassbourg a de Sébastopol na břehu pr., du Palais a St. Michel na Cité a bř. l. Mimo to: Boul. Haussmann, Magenta, St. Germain, prodloužení ulice de Rivoli, Turbigo, Lafayette a j., jakož i nádherná čtvrť na Champs Elysées. Z veř. budov rozšířen Louvre, zbudována ústř. tržnice, Tribunal de Commerce, Nová Opera, rozšířena Nár. knihovna atd. R. 1855 konána tu {{Prostrkaně|první veliká mezinárodni výstava}}, 30. břez. 1856 podepsán tu mír, kterým ukončena válka krymská, r. 1859 rozšířena '''P'''. až k valům hradeb stavěných za Ludvíka Filipa a r. 1867 konána tu výstava druhá. Ale nedlouho potom {{Prostrkaně|[[../Francouzsko-německá válka r. 1870 až 1871|vojna francouzsko-německá]]}} (v. t. a {{Prostrkaně|[[../Francie|Francie]]}}, 599) způsobila obležení '''P'''-e, pak dělnické vzbouření a {{Prostrkaně|[[../Kommuna|kommunu]]}} (v. t.). Poněvadž město pro valné výdaje dřívější silně bylo prodluženo, pokračováno za třetí republiky v pracích okrašlovacích poněkud volněji, ačkoli z ran způsobených vojnami a bouřemi '''P'''. ku podivu rychle se zotavovala. Zničené budovy stavěny byly znovu, vyjma Tuilerie, počaté práce dokončovány, jako Opera, Hôtel de Ville, otevřeny nové ulice, rekonstruována Sorbonna, pošta, vystavěny četné školy a vykonány mnohé práce assanační, a již r. 1878 mohla býti konána nová {{Prostrkaně|výstava světová}}, ke které zbudován nádherný palác Trocadéro. Roku 1879 sídlo vlády a komor přeneseno z Versailles do '''P'''-e a z posledních událostí jen ještě zaznamenáváme: zavedení národního svátku 14. července (1880), návštěvu krále španělského v '''P'''-i r. 1883, velikolepou výstavu světovou r. 1889 a zbudování věže Eiffelovy, sbratření rusko-francouzské slavené v '''P'''-i a r. 1896 přivítání cara Mikuláše II. Obec pařížská stále zůstávala nakloněna opposici; zvl. když po amnestii r. 1879 a 1880 vrátili se vypovědění kommunardi, nabyla na radnici vrchu strana radikální stavíc se proti vládě. V podobném postavení jest i dnes městská rada nacionalistická. Značnou měrou veřejnost franc. vůbec a pařížská zvláště byla pobouřena v letech 1898 a 1899 affairou Dreyfusovou, důstojníka pro domnělou zradu k deportaci určeného, a jest asi děkovati jediné veliké světové výstavě potom následující, že nevypukly bouře nové. Ale město i stát už příliš se byly připravovaly na veliké to dílo míru, než aby je nechaly zničiti, a tak '''P'''. znova vítala hosty z celého světa při {{Prostrkaně|výstavě}} r. 1900, která rozměry a nádherou, byť i ne soustavností, předčila všechny dřívější. Návštěvníků bylo 51,654.477, ale přes to deficit činil 2,040.000 fr., jejž však převzal stát, ježto na druhé staně výstavou jeho příjmy valně vzrostly (do konce listopadu 1900 přijal o 43,080.000 franků víc než r. 1899, nečítaje příjmů železničních). Subvence města vyvažily rovněž vyšší příjmy městských daní a mimo to zůstanou jí most Alexandra III. a výstavní paláce na polích Elysejských. V únoru 1902 konána v '''P'''. i velikolepá oslava stých narozenin V. Huga.