Ottův slovník naučný/Kreolové: Porovnání verzí

| ČÁST = CikániKreolové

| PŘEDCHOZÍ = Cikán, Jan JakubKreolinky

| DALŠÍ = CikánkaKreón

|AUTOR=[[Autor:EmanuelKarel KovářChudoba|EmanuelChudoba Kovář]], [[Autor:Josef Ješina|Josef JešinaKarel]]

|ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' PátýPatnáctý díl. Praha : J. Otto, 18921900. sS. 365–367125–126. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoogottvslovnknauni28ottogoog#page/n382n80/mode/1up2up Dostupné online.]

|VYDÁNO= 18921900

|WIKIPEDIA-HESLO=CikániKreolové

|WIKIPEDIA-DALŠÍ=Kreaolské jazyky

{{Forma|proza}}'''Kreolové''', výraz ze špan. criollo, který znamená každé domorodé individuum cizí, tedy i barevné raçy vůbec. Avšak výrazu toho. užívá se jen o Evropanech a o černoších rozených v některých částech Ameriky a o potomcích špan. a port. kolonistů na zap. pobřeží Afriky a v Indii. Na ostrovech antillských všichni černí i bílí rození na ostrovech slovou kreolové proti kolonistům rozeným v Evropě, kteří slovou chapetones. V Mexiku (a i jinde) kreolové jsou čisté krve (sangre azul) a nově přibylým kolonistům evropským říkají tam posměšně gachupinos (z azteckého slova gatsopin, t. jezdec, vlastně polo člověk, polo kůň). Kreolové brazilští, t. j. běloši domorodí v Brazilii, říkají si Brasileiros na rozdíl od Portuguesos legitimos, Portugalců rozených v Evropě; prví jsou filhos da terra, druzí filhos do reina. Přes svoje tvrzení kreolové nejsou nijak »modré krve«, t. j. čisti a nesmíšeni. Mnozí autorové jmenují kreolovély všecky potomky bělochů s mulatkami neb jinými běloškami indickými. Kvarterony a kvinterony kreolské často nelze rozeznati. Ku kreolům počítají se také Ladinové v Guatemale a Nicarague. Kreolové jsou obyčejně lidé silní, dobře rostlí, švižní, odhodlaní, živí a duchaplní, plní obrazotvornosti, někdy také domýšliví, nestálí a malicherní; všichni vynikají silným vlastenectvím lokálním. Jest několik jazyků kreolských, jimiž mluví zejména kreolové černí. Jsou to umělá podřečí v tropické Americe, jakési jargon, asi jako lingua franca při Středozemí, smíšeniny španělštiny, frančiny a angličiny. Srv. A. Coelho, Os Dialetos romanicos on neo latinos in Africa, Asia e America; »Boletin Soc. de Geographia de Lisboæ 1884 – 1886; Oelsner-Monmergué, Der Kreole (Berlín, 1847); Thomas, The theory and practice of Creole grammar (Port of Spain, 1869); Saint-Quentin, Etude sur la grammaire créole (Paříž, 1872). Gh.