Bible svatováclavská/1. Janova: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Packare (diskuse | příspěvky)
Založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Bible svatováclavská | ČÁST = 2. Janova | PŘEDCHOZÍ = 1. Janova | DALŠÍ = 3. Janova | notes = }} {{RIGHTTOC…“
 
Packare (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Bible svatováclavská
| ČÁST = 21. Janova
| PŘEDCHOZÍ = 12. JanovaPetrova
| DALŠÍ = 32. Janova
| notes =
}}
Řádek 41:
# ''Ještě z toho ztvrzuje se svatá zpověď, že také v Zákoně Mojžíšově přikázáno bylo Izraelským, aby své hříchy před knězem vyznávali. Díť zajisté Písmo: "Muž aneb žena, když učiní některý ze všech hříchů, kteříž se přiházejí lidem, etc. vyznají hřích svůj."<ref>Num. 5,6 a 7</ref> Hebrejský text má: "vyznají hřích, kterýž učinili," z čehož se poznává, že bylo potřebí, netoliko veřejně hříšným se nazvati, ale obzvláštně a zřetedlně vyjmenovati všecky od sebe spáchané hříchy. Jinde podle hebrejského textu takto čteme: "Když zhřeší v jedné věci z těch, vyzná se,"<ref>Leuit. 5,5</ref> kdež to hebrejské slovo "Hithpaël" jest tak mnoho, jako by řekl: "Vyzná se zřetedlně." A Galatinus mnohými svědectvími rozličných rabbínů dosvědčuje, že tehdáž bylo potřebí jedenkaždý hřích se všemi okoličnostmi vyznati, jako nyní se má činiti v svaté zpovědi.<ref>Galatini lib. 10. c. 3.</ref>
# ''Naposledy. Zpověď vždycky v církvi v užívání byla; neboť o ní činí zmínku také ti nejstarší sv. Otcové<ref>Clemens Rom. Ep. 1. Irenam l. 1. c. 9. Tertul. lib. de poenit. c. 10. Origenes hom. 2. in ps. 37. et hom. 3. in Leuit. et alii.</ref> a církevní sněmové, jako Laodicenský a Kartaginenský III. – oba před 1100 lety. Kabilonenský I. před 1000 a Kabilonenský II. před 800 lety, ať mlčením jiné pominu. Neníť tedy zpověď právem lidským, ale Božským lidu poroučena. A jistě církev nikdý by nesměla takové věci, které by se tak lidé hrozili, poroučeti, kdyby nevěděla jistotně, že to sám Bůh svým právem poroučiti ráčil. Aniž by králové, císařové, papežové, kteříž také se z svých hříchů zpovídati povinni jsou, tak těžký zákon zachovávali, kdyby ten byl od lidí, a ne od Boha ustanoven. A protož byl by již dávno obyčej zpovídání se přestal, kdyby nebyl z Boha, podlé toho, což od počátku církve za pravé držáno bylo: Jestliže jest z lidí rada tato aneb dílo, zrušeno bude; pakli jest z Boha, nebudete moci toho zrušiti.<ref>Skut. 5,38</ref> Zavírám slovy sv. Bazylia: "Potřebí jest hříchy vyjeviti těm, kterýmž jest svěřeno přisluhování tajemství Božích."<ref>Basilii: in reg. brev. reg. 226.</ref>
 
==Kapitola 2.==
'''''I. Napomíná k stálému s Bohem spojení a obcování, k varování se hříchů, k zachování Božích přikázání, a nejvíce k cvičení se v lásce. 1. — '''II.'''&nbsp;Zbuzuje všecky k milování a ctění Pána Boha a k nenávidění světa, v němž nic jiného není, nežli žádost těla, žádost očí a pejcha života. 13. — '''III.'''&nbsp;Učí, že se máme štítiti kacířů jako Antikrista, a stále trvati v víře Nejsvětější Trojice a v milosti Boží. [18.]''
 
{{Poznámky pod čarou}}