Ottův slovník naučný/Řízení: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Oprava |
Dokončení |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
Řádek 100 ⟶ 99:
'''Ř.''' {{Prostrkaně|průvodní}} viz [[../Průvodní řízení|{{Prostrkaně|Průvodní řízení}}]].
'''Ř.''' {{Prostrkaně|rozhodčí}} jest mimosoudní projednání a rozhodnutí pře soukromoprávní soukromými osobami – rozhodčími (''Schiedsrichter''). Zákon z 1. srpna 1895 č. 113 ř. z. o soudním civilním '''ř.''' připustil toto '''ř.''' a přiznal mu účinky '''ř.''' soudního, jestliže zavedeno bylo na základě předchozí o tom smlouvy – t. zv. kompromiss – mezi stranami, které schopny byly o předmětě sporu sjednati smír a pokud smlouva ta neobsahuje nic, co by odporovalo příkaznému znění zákona v tomto směru. Ve smlouvě takové musí býti vytknuto, že strany vznesou rozhodnutí určité pře nebo všech pří z určitého soukromoprávního poměru vzniknuvších, na jednoho neb několik rozhodčích. Osoba rozhodčího může býti jmenována již ve smlouvě, neb volba jeho ponechána oběma stranám neb i třetí osobě, a rovněž počet rozhodčích stanoven. Není-li o počtu nic umluveno, volí každá strana jednoho a ti pak zvolí si třetího předsedou. Nikdo není povinen úřad ten převzíti a soudci v činné službě vůbec jej převzíti nesmějí, avšak kdo jej převzal, ručí stranám za škodu, způsobenou pozdějším bezdůvodným odřeknutím neb nekonáním převzaté povinnosti. Osobu rozhodčího však jmenovati může také soud, který by byl příslušným k provedení pře, o kterou jde, když jedna ze stran nebo třetí osoba mající volbu vykonati k vyzvání strany druhé neb obou do 14 dnů po vyzvání volbu nevykoná, když dva volení rozhodčí nemohou se shodnouti o osobě třetího, a to vždy jen na příslušný návrh. Rovněž může týž soud na příslušný návrh prohlásiti smlouvu o kompromissu za zrušenou, když třebas i jen jeden z rozhodčích smlouvou jmenovaný odpadne následkem smrti, odmítnutí, které se může státi z týchž důvodů jako u soudce, odřeknutí atd., nebo když některý ať smlouvou, ať volbou jedné strany neb soudem jmenovaný rozhodčí, přijav úřad ten, povinnosti své zadost neučiní. Obojí toto zakročení soudu jest však přípustno jen tehdy, když smlouva sama pro případy ty ničeho neustanovila. Jest to tedy předpis pouze podpůrný. Projednávání sporu není vázáno žádnou formou, leda by byla smlouva sama v tom směru něco jiného ustanovila. Předepsáno jest jen tolik, aby rozhodčí soud obě strany předvolal, je slyšel a látku sporu prozkoumal a pak podle svého uvážení a přesvědčení rozhodl. Přípustno jest i nepřísežné vyslýchání svědků, znalcův a stran. Donucovací moc však soudu takovému nepřísluší. Za provedení důkazů neb soudních jednání jiných, které sám provésti nemůže, smí však požádati řádný soud. Rozhodnutí smírčí děje se, jsou-li dva rozhodčí, souhlasným výrokem obou, je-li jich více a neustanovila-li smlouva v tom směru nic jiného, prostou většinou. Nelze-li dosíci souhlasu nebo prosté většiny a neustanovila-li smlouva pro ten případ nic, může každá strana u příslušného soudu žádati za výrok, že smlouva a kompromiss vůbec neb jen pro spor, o který právě jde, pozbyla platnosti pokud se týče účinnosti. Výnos rozhodčí má býti vyhotoven písemně a doručen stranám. Prvopis, jakož i jeho vyhotovení, která stranám se doručují, musí podepsati všichni rozhodčí, jinak jest výrok ten bezúčinným. Pravoplatnému výroku rozhodčímu přiznal zákon právní účinky rozsudku před řádným soudem vyneseného, jmenovitě vykonatelnost soudní exekucí, kterou povolí příslušný soud řádný. Opravného prostředku proti výroku rozhodčímu zákon vůbec nezná. Strany mohou ve smlouvě samé připustiti odvolání z výroku toho k vyššímu soudu rozhodčímu. Ale naproti tomu zákon připustil žalobu o bezúčinnost výroku rozhodčího a to z důvodů zmatečnosti a obnovy. Žalobu tu podati dlužno u řádného soudu, který by byl býval příslušným k projednání pře, jíž výrok rozhodčí se týká, a to, běží-li o zmatečnost, do 3 měsíců ode dne doručení výroku neb, zvěděl-li žalobce o důvodě tom teprve později, ode dne, kdy o něm zvěděl. Jde-li však o důvod obnovy, platí v příčině lhůty ustanovení soud. civil. řádu o řádné žalobě o obnovu '''ř.''' dané. ''[[Autor:Ferdinand Heller mladší|Hlr.]]''
'''Ř.''' {{Prostrkaně|rozkazní}} viz [[../Mandátní řízení|{{Prostrkaně|Mandátní řízení}}]].
'''Ř.''' {{Prostrkaně|směnečné}} viz str. 841''a''.
'''Ř.''' {{Prostrkaně|o syndikátních žalobách}} v. str. 842''b''.
sada {{Prostrkaně|obžalovací}} (akkusační) nebo {{Prostrkaně|vyšetřovací}} (inkvisiční); zásada {{Prostrkaně|jednání přímého a ústního}} nebo jednání {{Prostrkaně|písemného}}; jednání {{Prostrkaně|veřejného}} nebo {{Prostrkaně|tajného}}; zásada stanovící {{Prostrkaně|volné uvažování důkazů}} nebo zásada {{Prostrkaně|stanovící pevná pravidla průvodní}} (zákonná theorie průvodní); konečně buď zásada, že soudy trestní mají býti obsazeny jen soudci úředními, práva znalými, nebo zásada, že mají se jich zároveň také účastniti {{Prostrkaně|mužové z občanstva}} (element laický), a to buďsi ve formě soudů {{Prostrkaně|porotních}} nebo soudů {{Prostrkaně|přísežných}}. (Viz [[../Obžalovací řízení|{{Prostrkaně|Obžalovací řízení}}]], [[../Písemnost|{{Prostrkaně|Písemnost řízení}}]], [[../Porota|{{Prostrkaně|Porota}}]], [[../Přímost a nepřímost řízení trestního|{{Prostrkaně|Přímost a nepřímost řízení trestního}}]], [[../Průvodní řízení|{{Prostrkaně|Průvodní řízení}}]] a [[../Veřejnost|{{Prostrkaně|Veřejnost}} v '''ř.''' trestním]]). Střídáním se právě těchto zásad vyplněny jsou z největší části nejdůležitější fase {{Prostrkaně|v historickém vývoji}} '''ř.''' trestního v zemích evropských od těch dob, kdy recipován tu byl process římsko-kanonický. Tento process vytvořen byl doktrínou a praxí {{Prostrkaně|italskou}} a došel formálného uznání {{Prostrkaně|v Německu}} hrdelním řádem Karla V. z r. 1532. '''Ř.''', jež na těchto základech se vyvinulo, má ráz inkvisiční, jednání v něm jest tajné a písemné, právo důkazní upraveno jest určitými theoriemi průvodními a doplněno hojným užíváním [[../Tortura|{{Prostrkaně|tortury}}]] (v. t.), v soudech trestních pak dřívější soudcové z lidu víc a více ustupují soudcům učeným, práva cizího znalým. Jakožto »obecný inkvisiční process německý« toto '''ř.''' jest obsaženo v partikulárních řádech tr. německých z 2. pol. stol. XVIII. a 1. pol. stol. XIX. zachovávajíc tento svůj ráz přese všecka formálná zdokonalení, jichž dostalo se mu zvláště po zrušení tortury. Rovněž v zemích {{Prostrkaně|Českých a Rakouských}} došel přijetí týž obecný process inkvisiční. V oněch jest tato recepce formálně dokonána nejprve pro právo městské schválením Koldínových »práv městských« r. 1579. Pro obor práva zemského pak přijat dotčený process Obnoveným zřízením zemským pro Čechy z r. 1627 a pro Moravu z r. 1628. Úpravy formálně jednotné dostalo se mu potom pro obor jak práva městského, tak zemského hrdelním řádem Josefa I. z r. 1707 vydaným pro Čechy, Moravu a Slezsko. Týž inkvisiční process jest také obsažen v prvním zákoníku vydaném společně pro země České i Rakouské, v hrdelním řádě Marie Terezie (Constitutio criminalis Theresiana z 31. pros. 1768) a se změnou způsobenou zrušením tortury (2. led. 1776) i v »obecném řádě soudním kriminálním« Josefa II. z 1. čna 1788, v zákoníku tr. západohaličském ze 17. čna 1796 i v rakouském zákoníku tr. ze 3. září 1803.▼
'''Ř.''' {{Prostrkaně|trestní}} znamená souhrn právních forem, ve kterých stát přivádí k platnosti svoje právo trestní. Má totiž v '''ř.''' tr. způsobem právně platným býti zjištěno, zdaž určitá osoba jest vinna určitým činem trestním a – jest-li tomu tak – jaký trest má za to vytrpěti. '''Ř.''' tr. nazývá se také právem trestním formálným v protivě ku právu trestnímu hmotnému (právu trestnímu v užším smysle), jímž určují se podmínky, za kterých trestní právo státní vzniká a zaniká, stanoví se pojmy jednotlivých činů trestných a ukládají se na ně příslušné tresty. Praktický význam '''ř.''' trestního záleží v tom, že jím vyloučen jest všeliký jiný způsob, jímž by ve státě právním bylo lze zjednávati platnost státnímu právu trestnímu, jako na př. {{Prostrkaně|svépomoc}}, {{Prostrkaně|kabinetní justice}}, {{Prostrkaně|lynchování}} apod. Nejbližším '''ř.''' trestnímu jest '''ř.''' civilní – souhrn těch právních forem, v nichž jednotlivec zjednává platnost svým právům soukromým: rodinným nebo majetkovým.
▲
Zvláštní důležitosti pro další vývoj '''ř.''' trestního nabylo právo {{Prostrkaně|anglické}}. V Anglii, kdež nikdy nebyl recipován process římsko-kanonický, '''ř.''' tr. vyvíjelo se způsobem přirozeným na základech domácích. V tomto '''ř.''' provedena jest zásada {{Prostrkaně|obžalovací}}, jednání jest {{Prostrkaně|ústní a veřejné}} a elementu laickému zachována spolupůsobnost ve formě soudů porotních (viz [[../Porota|{{Prostrkaně|Porota}} trestní v Anglii]]). Podle vzoru tohoto '''ř.''' anglického provedena jest reforma '''ř.''' trestního nejprve ve {{Prostrkaně|Francii}}, kdež až do veliké revoluce z r. 1789 měl rovněž neobmezenou platnost process inkvisiční do samé krajnosti vyvinutý. Reforma, provedena tu tím způsobem, že přijaty jsou sice z trestního '''ř.''' anglického některé zásady a některá zařízení, zároveň však zachovány jsou v platnosti i zásady a různá zařízení posavadního processu inkvisičního, obojí pak organicky sloučeno v útvar zcela nový, t. z. '''ř.''' {{Prostrkaně|trestní reformované}}. Charakteristickou zvláštností tohoto reformovaného '''ř.''' trestního, jak po různých změnách a pokusech se vytvořilo, jest, ze jedna jeho čásť – {{Prostrkaně|přípravné vyšetřování}}, ''instruction préparatoire'' – zachovala ráz starého '''ř.''' inkvisičního (viz [[../Přípravné vyhledávání|{{Prostrkaně|Přípravné vyhledávání}} a př. vyšetřování]]), kdežto zásady platné v právě anglickém došly provedení teprve v části další, ovšem nejdůležitější a rozhodující, t. zv. {{Prostrkaně|hlavním přelíčení}}, ''débats'' (viz [[../Líčení|{{Prostrkaně|Líčení}}]]). V oné prve části platí zásada vyšetřovací a jednání, konané vesměs před soudcem úředním, práva znalým – soudcem vyšetřujícím –, jest tajné a písemné. Ve hlavním přelíčení však zachovává se forma obžalovací, jednání jest ústní a veřejné a soud, a to při některých, zvláště důležitých činech trestných soud porotní, rozhoduje podle zásady volného uvažování důkazů. V této poslední příčině nebylo následováno práva anglického, jež sice nezná zákonné theorie průvodní ve smysle inkvisičních řádů trestních, ale obsahuje přece podrobná pravidla průvodní (''law of evidence''). Nejvýznačnější zvláštností tohoto '''ř.''' pak jest, že v něm pro podávání a zastupování veřejné trestní obžaloby zřízen jest zvláštní orgán, {{Prostrkaně|státní zastupitelstvo}} (podle francouzského označení {{Prostrkaně|veřejné ministerstvo}}, ''ministère public'', viz [[../Zastupitelství státní|{{Prostrkaně|Státní zastupitelstvo}}]]). Toto reformované '''ř.''' tr. bylo napořád recipováno všemi partikulárními, trest. řády {{Prostrkaně|německými}}, jež byly vydány počínajíc rokem 1848, a prvním říšským řádem tr. německým z 27. led. 1877. {{Prostrkaně|V Rakousku}} některé reformy '''ř.''' trestního byly zavedeny již r. 1848 (soudy porotní pro delikty tiskové) a vydán nový reformovaný řád tr. 17. ledna 1850. Ale události politické té doby a spojené s tím snahy reakční způsobily, že nejprve zrušeny jsou soudy porotní a potom vydán i nový řád tr. z 29. čce 1853, jenž sice zachoval některé formy trestního '''ř.''' reformovaného (ústní jednání a velmi obmezenou veřejnost při t. zv. závěrečném přelíčení) zároveň s institucí státního zastupitelství, ale jinak vrátil se skoro úplně k zásadám řízení inkvisičního, jak byly provedeny v zák. tr. z r. 1803. Teprve po obnově řádův ústavních v letech šedesátých staly se aspoň částečné opravy '''ř.''' trestního v duchu řízení reformovaného, zejména zavedeny zase znova soudy porotní pro delikty tiskové (zákony z 9. břez. 1869 č. 32 a 33 ř. z.). Konečně pak 23. květ. 1873 vydán nový, dosud platný řád tr., zdělaný na základě řádu tr. ze 17. led. 1850. Dotčeným zákonem, jenž vešel v platnost 1. led. 1874, obnoveno u nás v plném rozsahu tr. '''ř.''' reformované, jehožto některé zásady – zejména to platí o zásadě obžalovací – došly tu mnohem rozsáhlejšího a důslednějšího provedení, než v kterémkoli z tehdejších řádů tr. reformovaných i než v pozdějším řádu tr. německém z r. 1877. S řádem tr. samým zároveň byly vydány zákony z 23. květ. 1873, č. 120 a 121 ř. z. o dočasném zastavení působnosti soudů porotních a o zdělávání seznamů porotních. Obsáhlé prováděcí nařízení jest z 19. list. 1873, č. 152 ř. z. Doplňky a částečné změny ustanovení původních obsahují: zákon z 31. pros. 1877, č. 3 ř. z. z r. 1878 o stížnostech zmatečných; zák. ze 16. břez. 1892, č. 64 ř. z. o náhradě nevinně odsouzeným a z 9. čce 1894, č. 161 ř. z. o zrušení kaucí časopiseckých a některých změnách řízení tiskového. Zcela nová úprava '''ř.''' tiskového, zejména zrušení t. zv. [[../Objektivné řízení|{{Prostrkaně|objektivného řízení}}]] (v. t.) navržena jest ve vládní osnově nového zák. tiskového, jež byla podána sněmovně poslanecké říšské rady r. 1902. Pro trestní soudy vojenské platí u nás posud zastaralé '''ř.''' tr. inkvisiční upravené podle předpisů hrdelního řádu Tereziánského. Pro království {{Prostrkaně|Chorvatsko-slavonské}} upraveno jest '''ř.''' tr. zákonem ze 17. květ. 1875, pro království {{Prostrkaně|Uherské}} ze 4. pros. 1896; pro {{Prostrkaně|Bosnu a Hercegovinu}} vydán nový řád tr. 30. led. 1891. Snahy usilující o další reformy v '''ř.''' trestním směřují více jen k jednotlivostem, než k zásadně odchylné úpravě celkové. Z návrhů hlouběji zasahujících sluší zejména vytknouti ty, jež žádají, aby soudní přípravné vyšetřovaní bylo odstraněno a nahrazeno pátráním, jež by buď za částečné spolučinnosti soudce vyšetřujícího aneb úplně v oboru vlastní působnosti konal státní zástupce. (Srv. o tom zvláště: Zucker, Ueber einige Reformen des Vorverfahrens im modernen Strafprocesse (Víd., 1902).
| |||