Ottův slovník naučný/Au porteur: Porovnání verzí

'''Au porteur''' [ó portör], franc., {{Prostrkaně|tomu, kdo přinese}}, předloží, majiteli; {{Prostrkaně|billet}} '''a. p.''' jest {{Prostrkaně|papír svědčící majiteli}} (''Inhaberpapier'', angl. ''Security to bearer''). Papírem majiteli svědčícím jest listina, ve které slibuje vydatel splnění {{Prostrkaně|každému majiteli}} (čl. 1393. o. z. obč., č. 846. obč. zák. švýc., čl. 1039. obč. zák. sask., čl. 685. osn. něm. obč. z. – čl. 221. holl. obch. z. – čl. 17. nást. drážď.}). Zní-li papír vůbec majiteli, jest to prostý, úplný papír majiteli svědčící; zavazuje-li se vydatel splniti věřiteli určitému a zároveň vůbec majiteli (»X neb majiteli«), jest to papír {{Prostrkaně|s alternativní}} klausulí m. sv. Stopy papírů m. sv. nalézáme již sice v šedé starobylosti: tak na př. dřevěné známky řeckých soudců (''σύμβολα''), poukázky to na mzdu; tak u Římanů ''tesserae'' a ''missilia'', známky to na plodiny mezi lid rozdávané a j. v.; avšak listiny m. sv. vyskytují se vlastně teprve od IX. století. S papíry s alternativní klausulí setkáváme se totiž již v IX. stol. hlavně v Itálii, ve XIII. století ve Francii a v Německu. Též {{Prostrkaně|v Čechách}} vyskytly se záhy listiny takové, jak ve sbírce jihlavského vrchního soudu dokazuje rozsudek z r. 1368 (srv. Tomaschek, Der Oberhof Iglau č. 259.). Teprve později vyskytly se papíry s prostou klausulí maj. svědčící, a dnešního dne takovéto papíry nabývají vždy většího rozvíření, kdežto papíry s alternativní klausulí nahrazeny ponejvíce listinami na řád znějícími. Předmětem papírů m. sv. mohou býti všeliké pohledávky, lze-li je toliko na jiného převésti (§. 1393. o. z. obč.). {{Prostrkaně|Pravidlem}} zní papír m. sv. na určitou dávku, hlavně na zaplacení určité sumy peněz nebo jiných věcí zastupitelných, též však i na dodání určité věci nebo na jistý {{Prostrkaně|výkon}}.